Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou tomu tři roky od vydání Illuminatis a francouzské náladotvůrčí trio NAЇVE je tu s další deskou. V tom tříletém mezidobí vyšlo ještě album remixů pojmenované jednoduše Remixes, kde si různí lidé přizpůsobili jejich skladby svému pohledu. Někde se to povedlo líp, někde hůř, ale to je kapitola sama pro sebe. Tehdy se sice kapela rozloučila s rybí tématikou na svých obalech, ale letošní deska nabízí další nadčasovým obraz, který sa mi veľmi páči. Jméno novinky zní Altra.

Podobně jako na minulé řadovce nám NAЇVE servírují vícepolohový sortiment nálad, ve kterém je radost se přehrabovat. Skladby jsou postavené za pomoci tradičních rockových materiálů, se kterými se na třecích plochách setkávají syntetické kořeny zvuků. Je fajn, že ty se příliš necpou do ostrých, od podlahy sbíraných pasáží, kde si řezající kytary s důraznou rytmikou vystačí sami. Větší přínos mají v mezihrách a klidných zákoutích, které si doslova říkají o citlivé prokreslení okamžiku. A na to je umělá inteligence tím povolaným partnerem.

Momentálně mám pocit, že kapela by si rozuměla s takovýma  The Young Gods. Tahle podobnost vyniká hlavně ve zpívaných partech, které zpěvák modeluje měkkým barytonem a přitom se nechá obestoupit světem efektů a umělých rytmů. Tento zajímavý fakt se rozvíjí už ve druhé skladbě Yshbel, která krom těchto náznaků má ovšem i druhou, mnohem tvrdší tvář. Tak je to ostatně na celém albu, že nic není jednoznačné a změny probíhají přirozeně za mlčenlivého souhlasu okolojdoucích.

Člověk se při poslechu neztrácí, hudba plyne srozumitelně kolem a stačí si jen nabrat, co je každému libo. Nikdo není nucen složitě tápat v komplikovaných stavbách a bádat nad nosnou myšlenkou, kterou kapela vymýšlí i tak dodatečně. NAЇVE nejsou alchymisté za každou cenu a spíš jim krom občasných experimentů vyhovuje hrát rozmanitou, ale stravitelnou a pochopitelnou hudbu, ve které se střídají tvrdé hrany s odstíněnými plochami. Skladby jako Monument Size nebo úvodní Elevate Levitate, které patří k tomu nejtvrdšímu na albu, jsou jako zrovna odlité, žhavé ingoty určené k masáži bucharem. To nebrání vsadit do nich čistý zpěv, trošku elektronikou podbarvených pasáží a udělat z nich parádní kousky, které z hlavy jen tak nedostanete. I tady kolikrát vyvstávají před očima „mladí bohové“ ze Švýcarska. Naopak zamyšlenější polohy nabídnou skladby Waves Will Come, Surge nebo závěrečná a titulní Altra .       

            .

V konečném součtu jde o sedm skladeb, stejně jako posledně, v nichž si na své přijdou jak grobiáni, tak jemněji zaměření posluchači. Není na místě mluvit o přesně vymezených hranicích, jednotlivé gradace se vzájemně mísí a často je těžké určit, která má v té dané skladbě navrch. Nakonec je to jedno. Stejně jako to, že letos dávám o pár bodíků víc. Je to jen kosmetika.