Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - At The Heart Of Winter

ImmortalAt The Heart Of Winter

Sorgh21.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jedni jej považují za naprostý vrchol celého pinožení se, pro druhé jde o opuštění dosažených pozic a ztrátu jistého trůnu. Ano, právě zde je ten oprýskaný patník, který rázným řezem rozděluje dobu před a po.

Jistá je jedna věc. Immortal si nechali dosavadní vlakovou soupravu bez lítosti odejet a nastoupili do jiné. Pravda, ta se šine vpřed chvílemi po paralelních  kolejích, ale ta nekompromisní výhybka pár kilometrů zpět je přeci jen nasměrovala do jiného údolí, ze kterého jsou ty stejné homole vidět z odlišné perspektivy. Stihli tak svoji razantní metamorfózu ještě před příchodem nového milénia, chtěli být rychlejší než čas. Možná se to dá nazvat pokrokem a zráním, možná jen Abath neunesl Demonazovi slzy a uvolil se zpřístupnit dosavadní tvorbu masám, zástupům.

 

Album At The Heart Of Winter představuje začátek nové epochy v historii Immortal. V prvé řadě došlo k zavržení domácího studia Grieghallen v Bergenu a místo toho se skupina upsala švédskému Abyssu. Na zvuku je to výrazně znát, se starým UG odérem je třeba se rozloučit a Immortal od této chvíle zní vybroušeně, nabušeně a světově. S vlastním hudebním přerodem bohužel došlo i na změnu loga, to staré a poctivé bylo zavrženo, aby se od nynějška na deskách objevovalo nové, lehce „heavymetalové“. Tato změna mě osobně hodně mrzí, za ty roky jsem si na starou a rozteklou kresbu zvykl a nové logo mi ve srovnání s ní připadá tupé a zbytečné. Taktéž obálka doznala zásadních změn a místo trojportrétu mocných a ukrutných tamního ledového světa na nás zírá fantastická krajinka, hodná tak tvorby Hammerfall či Rhapsody. Ale co už včil, k muzice.

 

Album naštěstí obsahuje takovou náplň, která nezdevalvovala podobně jako „doplňkové služby“ a poskytuje porci poctivé a dobré muziky. Již stabilní sestava AbathDemonaz - Horgh zplodila nadmíru kvalitní desku, která nemá důvod se nějak sklánět před svými předchůdci ani ostatní konkurencí. Je pravda, že došlo k jistému vyměknutí, které zajisté vedlo k odlivu ortodoxních fanoušků. Avšak odliv bývá vyvážen přílivem a tak si Immortal našla spousta jiných posluchačů, toho bych se nebál. Vskutku, zeptám li se lidí alespoň trochu obeznámených s touto problematikou, většina vypálí jako první desku At The Heart Of Winter.

 

Blacková fazóna je zde stále hlavní nosnou páteří, jen je obalena vazivem výrazných melodií. Nejde ale o žádné cajdáky hodné německých symfoniků, ale o poctivý, stále tvrdý a melodikou silně načichlý metal. Svůj prostor dostaly kytary pro svá sóla, která se tahají jako pentle mlhy po úbočích hor a mají největší podíl na atmosféře. V některých skladbách si až říkám, jestli tam chlapi netýrají harfy, tak silně ty zvuky působí, jakoby někdo silou celého zápěstí krotil struny na palec silné. Celou desku otevírá výborná Withstand the Fall of Time, která od počátku navozuje fantastickou představu ledového království, bez surovostí předchozích let. Představuje nám chlapíky přibližně v té pozici, ve které je známe v následujících letech, tu a tam s malými odchylkami. Tedy coby melodické manekýny v negližé s nezbytnými bodci a zlou čmáranicí na tvářích. Stále napůl v blacku, napůl již trošku jinde a heavy. I následné vály bez rozdílu splňují kritéria daných posunů a jsou jasnými představiteli nového snažení, netřeba je rozpitvávat zvlášť. Místy by to byla už v podstatě nuda nebýt občasných akustických pasáží, v nichž bych tušil onu již zmiňovanou tyranu harfy.

 

Vyzdvihnout je ale třeba titulní At The Heart Of Winter, jež je uváděna na scénu zcela nečekaným introidním entrée, které má k dosavadní tvorbě Immortal tak daleko jako Vlastimil Brodský ke gore tématice. Je mohutné, silně melodické a považte, místy i KLÁVESOVÉ!! Až vzlínající skřehot napoví s kýmže to máme opět tu čest, ale to už se skladba převalí do brázdy následného směřování nesmrtelné produkce. Jde o song první třídy, zde vůbec nejde o nějaké styly, ale o skvost metalu obecně.

 

Pravdou je, že ve své době mě tahle deska silně ovlivnila a bylo mou nejmilejší. Postupem času se ovšem kloním k názoru, že období true, pure a fucking black metalu mě oslovuje víc.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 19.11.12 9:30odpovědět

Pro mnohé fanoušky zlomová deska, po které se jejich tábor rozdělil na dvě skupiny. Já nepatřím ani do jedné. S "At the Heart of Winter" Immortal přinesli nový svěží vítr do polí blackmetalových. Nemám co bych této desce vytknul. Silný materiál!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky