Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Americká kapela Immortal Bird toho na vyvolání chmurné atmosféry nepotřebuje mnoho. Trio muzikantů, ve kterém hraje zásadní roli žena, plodí vskutku temnou, hluboko pod zem zahleděnou hudbu. A opět se nedá mluvit o čisté žánrovce, setkává se zde více proudů s různě důležitým posláním. Trošku děsivé je to, že na obalech všech tří řadovek, co Immortal Bird vydali, je malá holčička v nějakém ohrožení a diskomfortu. Zejména ten aktuální obal má nežádanou sílu a probouzí úzkost. Zajímavé je, že současně je přítomen nějaký přírodní prvek, buď zvíře nebo rostlina. Máme tu tedy takové poznávací znamení, díky kterému kapelu můžeme rychle identifikovat.

Co v nás probudí jejich podivná hudba je ve hvězdách. Lehké myšlenky to nebudou. Na vše, co z temnoty přichází, máme fůru času a dojmy mohou pozvolna rozkvétat. Blackem ušpiněný vokál předvádí angínu ve vrcholném stádiu. Je to hlas zpěvačky Rae, která zcela bez výčitek popírá své něžné založení. Hledám alespoň jeho zbytky v klávesových partech, které by tam někde měly být, ale nenacházím je. Kolem vše drtí syrová souhra kytary, basy a bicích. Zvukově to člověka neoslní, zvuk je zahuhlaný, neoplývá kvalitou a nedává bryskní kytarové linie. Spíš je to takové temné struhadlo, ve kterém je slušně nabasováno a ze kterého se vydávají na špacír jednotlivé nápady. Black metal hraje hlavní roli, do řeči mu však vytrvale skáče jistá forma sludge metalu, která celé desce dává tu kolomaznou temnotu. Posluchač má možnost se proplétat zajímavými motivy, které sází na variabilitu a víc než jednoduché plochy v nich najdeme střídavé tempo, kytarové vyhrávky vystupující z rytmického hukotu a oblíbené jsou sekané riffy. Přiznám, že nejednou mi přišli na mysl domácí The Corona Lantern.

Zpočátku mi trvalo do alba proniknout, jeho těžká nálada nedovolovala prohlédnout techniku hry. Postupem času se to zlepšilo, ale je nutné říct, že mezi skladbami je dost výrazný rozdíl a žánrově si úplně nerozumí. Tak třeba úvodní kus Bioluminescent Toxins mě nijak neoslnil a spolu s některými dalšími patří k těm nejméně zajímavým skladbám. Naproti tomu Synthetic Alliances a Contrarian Companions mě hodně baví. Hlavně prvně jmenovaná má blízko k technickým formám death metalu a srší zvídavou alchymií. A aby té nejednotnosti nebylo málo, tak ze skladby Propagandized na vás dýchne otrhaný thrash metal a z Ocean Endless pro změnu útočí nějaký core.

Je to hodně zvláštní kolekce, která jako by chtěla ukázat, že všechno se vším a každý s každým může vést dialog. Proč ne, něco pravdy na tom bude, ale v rámci jednoho alba to působí rozháraným dojmem. Je zde spousta zajímavých nápadů a přijemných pasáží, které vás strhnou. Stejně tak jsou zde ovšem místa, kterými projdete neosloveni a nebudete si je pamatovat. Jako celek má toto album svoje zasloužené místo, ale nebude to v předních liniích.