Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O Frontier Guards jsme už u nás na Echoes jednou psali, ale je to pěkných pár let zpátky. Ruadek se tehdy dotknul alba Interface a dnes si dáme takový malý návrat v podobě novinky You.  Pár věcí se od té doby změnilo, především ta, že na aktuálním albu působí pouze jediný člen, a to Martin Pavlík. Tohle album je něco jako jeho osobní zpověď, navíc z přebalu lze vyčíst, že je věnováno jisté Romaně. Další z cest k vydavatelství Aliens production dnes tedy vede skrz druhou recenzi elektroniky Frontier Guards.

A jak je zvykem, hudba tohoto labelu je většinou o dvou stranách mince. You má své dramatické chvilky, pulsující a nakopávající momenty (poslechni třeba song Synapse), nebo tajemné prostředí, kdy je třeba se mít na pozoru (Wolf). Pořád je to ale instrumentální paleta nálad a celkově skromnějších aranží, co ji definuje. Jako pocitovku, oddechovou seanci, klid před možnou bouří... Jako hudbu k přemítání o samotě, jako tanečněji laděný soundtrack, jako pouhé pozadí k docela jiné činnosti, nebo také jako plochu, kterou je dobré a docela snadné vnímat. Která je ale také svým způsobem trochu fádní.

Frontier Guards jsou na albu You nenásilně přijatelným elektronickým vyjádřením emocí, které nepotřebuje okázalá gesta, jako spíš prostředky k nastavení jisté nálady. A ta je zamyšleně nostalgická. Taková polosmutná, polonadějná. Živoucí, ne nijak sklíčená. Ovšem není to tak, že by se během poslechových minut a hodin nic nedělo. Stačí nesklouznout za hranu dobře nastaveného příjmu. Je třeba být ostražitý, ale zas není zapotřebí přehnaně rýpat do věcí, do kterých nám nic není, a třeba o nich ani ve skutečnosti není řeč a nejsou podstatné.

Úroveň provedení je solidní. Tím si trochu kryju záda, protože z hudby alba You určitě nehodlám skákat dva metry vysoko, ale v klidu si ji pustím rád prakticky kdykoliv. Je to taková klidnější metoda, jak si občas zanadávat a vyslat ven pár ostřejších emocí. Zároveň to však není deska, která by se něčím vymykala a která by si mě měla získat na svou stranu něčím neobvyklým. Na to je její tok nálad příliš obyčejný. Má v sobě několik hodně slušných momentů, ale ty se časem ztratí a vyšumí. Pak se objeví až moc plochá instrumentace, které chybí víc osobitosti a schopnosti vyloudit v podvědomí víc nadšení. Což mi samozřejmě vadí, protože chápu, že Frontier Guards jsou ze sebe schopní vydat víc.

You je album do nepohody, byť samo o sobě jistý druh nepohody vyjadřuje. Je v něm něco krásného, ale to se na povrch dostává jen v menších dávkách. Je v něm něco skrytého a půvabného, ale jako by to nemělo jít naplno ven, jako by to mělo zůstat v soukromém archívu vzpomínek autora. Jsem v klidu, což bych asi měl být a jsem také lehce ostražitý, což je nejspíš také dobře. Pak je vše v pořádku. Zázraky ale nečekejme, jen variantu jak si dáchnout a trochu protřídit emoce. Elektronicky, bez alibismu a se sympatiemi.