Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Informace o The Devil’s Trade jsem začal dohledávat přesně dva dny po vystoupení v pražském klubu Underdogs a upřímně docela dlouho po obdržení nahrávky k recenzi. Asi by na úvod bylo fajn napsat, že v tomto případě nejde o kapelu, ale o jednočlenný projekt maďarského písničkáře jménem Dávid Makó, a že pokud snad s ohledem na vydavatelství (Golden Antenna) čekáte nějaký moderní hardcore, post-hardcore, sludge nebo jinou formu průplachu ušních bubínků, budete vedle jako já. Už z toho slova „písničkář“ je jasné, že nahrávka se bude snažit získat pozornost zcela jinými prostředky.

Makóvo písničkaření patří k těm temnějším, které s folkem v tradičním pojetí nemají společného skoro nic, a které volbou efektů (nejen) na kytaře a celkovou atmosférou směřují k nehezkým věcem kolem nás, ale hlavně v nás. Pro hrubé přiblížení bych se nebál zmínit sólovou tvorbu hlavních představitelů Neurosis - Scotta Kellyho a Stevea Von Tilla, ale třeba i u nás známého Todda Nesbitta aka Unkilled Worker. Zrovna jeho jméno mě napadlo jako první, protože stejně jako on, tak i Dávid Makó si občas kytaru plete s krompáčem.

V hudbě TDT hraje dominantní úlohu neotesanost, živelnost a podle promo řečí i maďarský folklór, což buď neslyším, nebo slyšet neumím. Makó disponuje slušně zachraptěným hlasem, dostatečně přesvědčivým a hodícím se k podobné hudbě. Pak taky disponuje několika efekty na kytaru (když nehraje na bendžo nebo jemu podobný nástroj) a hudební rozměr desky je v tomto ohledu aranžérsky bohatší než prostý kytarový doprovod v jednom výrazu. Naopak co do techniky bychom mohli snadno dojít k smutným závěrům, že hudba TDT o technice není skoro vůbec, pokud se prostě nesmíříme s tím, že nejde o absolventský koncert na konzervatoři.