Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Pure Holocaust

ImmortalPure Holocaust

Sorgh20.10.2012
Zdroj: MC
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Immortal potvrdili, že to s blackem myslí vážně. Ještě víc se rozčílili na pitomé slunko, vůně sena jim spustila sennou rýmu a tak veškerou frustraci nám předložili na Pure Holocaust. Je se čím kochat, ale kouzlo téhle desky objeví spíš ti ortodoxnější černoodděnci.

Přešel podzim, nadešla zima, poté navrátivší se opeřenci zapěli něco balad, sedláci sklidili a je tu zase podzim, skoro zima. Znatelně se ochladilo a tak nesmrtelná hydra může vystrčit upatlané xichty ze studia a směle vypustit následníka úspěšné prvotiny. Snad povzbuzeni jejím úspěchem nebo zakulaceni tvůrčím přetlakem, to je jedno, zkrátka fošna je tu a je zatraceně zlá. Snad nejzlejší v jejich diskografii. Už samot(h)ný název dere uši a evokuje nepříjemná fakta vcelku nedávné minulosti. Pure Holocaust. To jméno smrdí a nemám ho rád. Ovšem album za své rodiče nemůže a tak jako Stalinova dcera mohla být vcelku fajn baba, tak osmero skladeb je naprosto neškodným, ba naopak užitečným a velmi kvalitním blackmetalem bez postraních oumyslů. To je jedna z věcí, která se mi na Immortal líbí, a to absence politiky, rasismu a podobných sraček. Takto je tedy slovní spojení Pure Holocaust jen neškodným názvem. Ale k muzice.

 

Immortal řádně přitvrdili, je to úplně jiná liga než před rokem . Tehdá se dal vystopovat pokus o atmosférické pojetí jejich tvorby, nyní už jde o ryzí tmu. Black je surový, netoleruje žádné čalounění molitanem typu intra, akustické kytary či meluzíny. Od počátku jen hrubá produkce temnoty a zla. Hned od prvních sekund nám je dáno pocítit, že ta nenávist jde přímo ze srdce a tvorba na debutním albu nebyla žádným špásováním.

 

Produkce je stále silně garážoidní, troufal bych si tvrdit, že Demonaz během broušení kytary mění sousedům tlumiče a Abath mžourá na měrku oleje.

Novým členem do party, i když jen pro tuto jednu desku, je Erik, který vystřídal znaveného Armagedu, jenž se asi ztratil během natáčení klipu Call Of The Wintermoon v lese. Práce mu jde hezky od nohy, ty kopáky jsou prostě stroj a hlavolam spletený z rukou vyluzuje opravdu divokou jízdu. Obálka pokračuje v nastolené tradici, kdy se na čelní straně obalu objevují fotky členů Immortal ve svých black/macho pózách. Nyní ovšem žádný Máchovský hrad či les, ale jen výmluvný trojportrét tří sveřepých.

 

Slyšel jsem několik názorů, že Pure Holocaust jest nejlepším albem skupiny. Toť hlas tradicionalistů. Tady nesouhlasím, dle mého je jistý příklon k melodiím ve vývoji skupiny správnou cestou a dosahuje poznenáhlu až geniálních výšin. K tomu je ale ještě daleko. Nyní vládne ojíněným trsátkům ruka zarputilá, která ve víře v ortodoxní pojetí blacku nepovolí takovýmto nápadům rozlet. Osobně zde mám taky několik favoritů, např. The Sun No Longer Rises, kde se přeci jen maličko zvolní a hypnotický rytmus spolu s havraním krákáním uvede fanouška do extáze. I believe, i believe – křičí Abbath, a já už taky věřím. Nebo titulní Pure Holocaust, která se přivalí z ticha, hotová apokalypsa na zemi.

 

Tak jako debutní i následující dvě desky byl i tento produkt zpracován a zamražen na balící lince studia Grieghallen v Bergenu, v ledovém doupěti, které poskytlo prvním deskám ten neopakovatelný zvuk. Následující fošny už si vzal do parády Peter Tagtgren práce v Abyss studiu a nevím, jestli to bylo dobře. Rozdíl je však markantní a pravý kult se zrodil právě v Grieghallenu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky