Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Sons Of Northern Darkness

ImmortalSons Of Northern Darkness

Sorgh29.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Sečteno a podtrženo, desku Sons Of The Northern Darkness jsem si soustředěným poslechem postupně oblíbil. Šlo o to přijmout změny. Já s tím mám občas problémy, jsem konzervativněji založený jedinec, ale ne dogmatik. Tudíž ruky hore, zde se povedl hezký kus práce. I když v duchu stále srovnávám.

Roku 2002 nadělili norští Immortal dychtivým konzumentům další kapitolu bohatého seriálu své existence. Nyní už sedmou dlouhometrážní nabídku ledových skopičin vydali se suverénním přístupem a v jakosti výběru z hroznů. Musím konstatovat, že po minulém Damned In Black z roku 2000 jsem „nesmrtelné“ přestal sledovat. Jejich tvorba už opustila zákoutí, která na mě dýchala zatuchlým prachem opuštěných zvonic s příměsí zvětralé hořkosti krkavčího trusu. Produkce se roznesla po širých pláních severu, vzduch se pročistil a zavoněl zdravím otužilých turistů. Hudba už na minulých počinech potratila syrovou blackovou esenci a namísto ní se v písních usadil již dříve zmiňovaný heavyodér, který mi moc nešmakuje. Desku jsem si nicméně obstaral, spíše z povinnosti a z úcty k legendě.

 

První ledabylý pohled na obálku mě nepřekvapil, jedná se o jakési dvojče předchozího alba. Na rozdíl od něj tone v modrém odstínu, jinak pózy primadon dosahují stejných komických kvalit a nabádají k opatrnosti při manipulaci s materiálem. Ani sestava nedoznala změn, nástrojové obsazení je ve stejných protřele zkřehlých rukou a pan Daemonaz se angažoval formováním textů.

 

Hudebně je deska velmi blízká svému předchůdci. Opět výborný zvuk, který drtí svojí hutností a udivuje brilantním brusem. Studio Abyss je holt kvalitní značka, při minulé spolupráci došlo zřejmě k souznění duší a jestliže se na albu At The Hearth Of Winter ještě drobátko hledali, tak Damned… a nyní The Sons… už představují to nejlepší, co mohlo z kazematů Abyssu vzejít. Immortal zde našli svůj nový kabát. Tento fakt nelze brát na lehkou váhu, protože kapela se dostala na zcela jinou úroveň, z undergroundu do ligy těch nejsilnějších. Není to tedy na škodu a lze jen chápat, že se změnou stylu dojde i k výměně studia. Přes nevelká očekávání a víceméně povinný poslech zde postupně nacházím mnoho silných skladeb, u kterých taju a brumlám něco o svých předčasných soudech. Faktem je, že já byl odkojen starou tvorbou a nová mi zkrátka moc nevoní. Vzato kolem a koukolem je Sons Of The Northern Darkness kvalitní pařba.

 

Deska se otevře jakoby náhle, žádné tupé intro či akustické preludium předcházející očekávané smršti. Pád laviny One By One přichází bez varování, kujný metal plný riffů a rychlých přechodů. Ruda je bohatá a dává materiál mnoha karátů. Dobrou věcí je též In My Kingdom Cold, nasycená kytarovými výjevy evokujícími předchozí dvě alba. Ta výpravnost, posmutnělá atmosféra, melodický základ… Opakuje se zde i prvek nenadálé pauzy, takový občasný stop, ktery se objevil na Damned… Akustické vybrnkávání lze objevit v nepříliš záživném kusu Tyrants a zvolna jím začíná i potemnělá Beyond Tne North Waves, aby poté ustoupila valivému, pomalému odcházení hrdinů do údolí. Fasa. A ani na starou dobrou meluzínu se nezapomělo, dáma v letech dostala slovo v opusu Antarctica. Titulní skladba Sons Of Northern Darkness, která začíná super bubenickým sólem, je parádní vlajkovou lodí celé desky, kde lze najít snad vše, co nám „noví“ Immortal nabízejí. Kdyby jednu, tak tuto, ach, je to síla.

                                                                                                                                     


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky