Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - War Against All

ImmortalWar Against All

Symptom30.6.2023
Zdroj: Spotify
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Major II
VERDIKT: Nezdá se, že by Immortalu bez Abbatha a Horgha vyloženě spadl řemen z motoru. Myslím, že Demonaz u kormidla podává přesvědčivý výkon.

První dojem z novinky člověka trochu předběhne a dobré pocity kazí až postupné hlubší analyzování a nimrání se v detailech. Na první dobrou všechno šlape, hlava souhlasně pokyvuje, noha podupává do rytmu. Velký prostor dostávají melodické pasáže a duch desky se často vrací k atmosféře přelomového alba At The Heart Of Winter (1999) a vlastně i k etalonu žánru, navěky věčným Bathory. Svět věčného mrazu v království Blashyrkh píše novou kapitolu dějin black metalu.

Prudký start první a titulní skladby War Against All dokazuje, že duch norských pionýrů mrazivého blacku je stále mezi námi a jeho síla nepramení pouze z účasti Abbatha, který je nepřítomen. Instrumentální šestka Nordlandihr působí neodbytným dojmem, že někdo na playlist nedopatřením zařadil nahrávku Ukrajinců Drudkh. Slovanské melodie jako vystřižené z desky Blood In Our Wells (2006) končí s první notou sedmičky Immortal. Pokus o stavbu hudebního pomníku této dnes už legendární kapele v podobě eponymní skladby, nedopadl vůbec špatně. Rychlost, agrese a mrazivá slova.

I‘m Immortal, My Spirit Of Ice
My Blood Is Frozen, I Dwell In The Cold

Podobné déjà vu přináší i refrén čtyřky No Sun. Ve sloce převládá pocit z druhé desky Pure Holocaust (1993), kterou jsem před lety nominoval na nobelovu cenu za přínos žánru. Tempo desky se dynamicky vyvíjí a řekněme, že spolu s ním fluktuuje i kvalita či intenzita hudebních nápadů. Utahanější kusy jako trojka Wargod sice neurazí, a i přes zjevný štempl kvality hrají jen jakýsi okresní přebor. Pětka Return To Cold tuto pomyslnou laťku hudební přívětivosti dále navyšuje. V takových chvílích, odmyslím-li si hrubší atributy, vidím heavymetalovou úderku v kožených slipech a s trvalou na hlavě. Naopak pecky jako Thunders Of Darkness, kde má zlo vrch, koncentrují ty pravé ozvěny mého mládí stráveného se špunty v uších. Démonický valčík plný sypaček z krajů severně od pekla, kde panda dává dobrou noc.

Havraní bůh Mighty Ravendark má ze svých apoštolů jistě radost, ale neuškodilo by podpořit dravost skladeb trochou špíny. Vedle klasiky Sons Of Northern Darkness (2002) vyznívá naleštěný zvuk novinky křehce asi jako Ludvík Veliký s příliš silnou vrstvou pudru. Posluchačsky je War Against All album vděčné a soudím, že pro mnohé až příliš. Každopádně za udržení ikonického soundu a Demonazův vokální výkon palec hore. Závěr desky je ve znamení pomalejší a epické skladby Blashyrkh My Throne, která v duchu léty prověřeného dramaturgického triku zvolna vypráví poslední kapitolu tak, aby se kruh uzavřel a dílo bylo završeno.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 30.6.23 8:01odpovědět

Já bych tu chtěl rozbít tu pověru, že se Abbath s Demonazem nekámoší. Nedávno je totiž bulvární oko zachytilo při společné session: https://1url.cz/OuuOl

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky