Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Imperial Crystalline Entombment - Abominable Astral Summoning

Imperial Crystalline EntombmentAbominable Astral Summoning

Garmfrost30.7.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.

Aniž bych si toho byl kdy vědom, Imperial Crystalline Entombment (ten název si nezapamatuju ani na tisíc let), má kultovní status. Před cca dvěma dekádami díky svému debutu Apocalyptic End In White získal respekt u milovníků brutálního black metalu. Za kapelou jsou podepsaná vcelku známá a respektovaná jména spíše z deathmetalového světa. Jméno vokalisty IceSickKill zřejmě širšímu posluchačstvu mnoho nenapoví, ale jeho civilní jméno Mike Hrubovcak bez debat ano. Jeho hlas je dobře známý z jeho působení v Monstrosity nebo Vile. Řekl bych, že avantgardně deathový projekt Azure Emote rovněž vzbudí patřičný zájem a rozruch. Jeho kolega, také multiinstrumentalista Bleak - Ron Vento, který má v ICE roli multihráče a tvůrce si své místo v historii extrémního metalu získal např. s Aurora Borealis.

 

Imperial Crystalline Etnombment se po delší pauze vrátili s výbornou řadovkou Ancient Glacial Resurgence, s kterou plynule navázali na staré časy a ne jinak tomu je i nyní, po dalších dvou letech, kdy vydávají nový počin Abominable Astral Summoning

Oba pánové spojili své síly s Mammothem, Blisserredem a Avalanche a natočili další porci seversky znějících jedovatých ohavností. Nové album by podle marketingových slov mělo být nejbarbarštější z celé dosavadní diskografie, nicméně já vnímám úlitby směrem k houpavému groove, které před lety proslavili norští velikáni Satyricon.

 

Také hlas IceSickKilla mi tentokrát připomíná Satyrův projev popravdě hodně. Kdybych měl zůstat u srovnávání se Satyricon, myslím na éru Rebel Extravaganza a trošičku Volcano… Ale mnohem mnohem nasypanější a brutálnější. ICE jsou po této stránce nezastavitelní a vskutku extrémní. Deathové kořeny jsou znát.

 

Kapela sama svoji hudbu popisuje jako neúprosný blitzkrieg, nebo arktickou vichřici. Musím s nimi souhlasit. Zvukový kabát si vzal na starosti opět kapelní mozek, Bleak, který dobře ví, co nahrávka potřebuje. Mrazivý front cover přinesl IceSickKill a ten vhodně v modrých odstínech doprovází náladu desky.

 

 

Zamotal jsem mezi inspirace Satyricon, ale asi bych neměl zapomenout na Immortal a pro svou našlapanou neúprosnost možná starší nahrávky Marduk. ICE se o nějakou osobitost nepokouší ani za mák, ale musím se přiznat, že mi to vlastně moc nevadí. Album je příjemně extrémní, nenudí a je plné atraktivních nápadů. Tuším, že pro okaté pokukování po Skandinávii mě brzy přestane poslech Abominable Astral Summoning bavit, ale už rozumím, proč Imperial Crystalline Entombment mají černěkovoví amíci rádi a proč se jim nebrání ani v Evropě. Poctivý black metalový rachot je plný správné atmosféry, dobrých riffů, náklepů a náladotvorných meziher lákajících k hrozbě nebesům a nutkání protáhnout krční páteř v headbangingu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky