Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Impetuous Ritual - Blight upon Martyred Sentience

Impetuous RitualBlight upon Martyred Sentience

Garmfrost25.7.2017
Zdroj: CD v jewel case / mp3 (320kbs)
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100, Mp3 player Sony Ericsson, Koss Spark Plug
VERDIKT: Předpokladem poslechového zážitku je nutno být speciálně vyšinutým jedincem. Nejste-li jím, slyšíte jen podivnou změť nepříjemného klouzání po hmatníku, bláznivého řvaní a něco jako rytmického tlučení do čehosi… Pak si dosaďte v hodnocení nulu.

Už jsme si mohli zvyknout, že s bočním projektem šílených Portal nazvaným Impetuous Riutal je třeba víc než jen počítat. Na debutu Relentless Execution of Ceremonial Excrescence bych řekl, že se protinožci nadšení z nového způsobu vraždění teprve hledali. Musíme vzít v potaz, že členové se pohybují v nadmíru osobitých pojmech zla (např. Grave Upheaval), najít něco, co by mohlo být ještě zvrhlejší a děsivější, může být nadlidským výkonem a je potřeba hodně silné inspirace a představivosti.

 

Že jsou toho pánové „–„ a spol. schopní, bylo jasné hned poté, co svět zasáhla drtivá epidemie Unholy Congregation of Hypocritical Ambivalence. Ani po třech letech po vydání zmíněného arci zla, jsem na něj nepřestal přísahat. V mých očích se jedná o jedno z nejzásadnějších zel současnosti. Překonat vysoko nastavenou příčku není lehké a možná i nemožné.

 

Popsat hudbu, nebo spíše to, co se line z beden, je matoucí a ihned co se myšlenky dostanou na povrch bahna, přestávají platit. Máme před sebou hradbu hlomozícího bordelu, zahuhlanosti, kvílení a vřeštění. Ale také noisové hradby disonance a vzrůstajícího pocitu zmaru. Někdo by možná rád ulehčil své představivosti a nazval vše experimentem nebo avantgardou. Myslím však, že podobné pojmy se pro Blight upon Martyred Sentience nehodí. Už jen při prvním pohledu na přední obal a takřka neviditelný font písma dává na pamětnou, že buď bude nutno hledat, nebo zbaběle prchnout a dělat, že Impetuous Ritual neexistuje, nic nenatočili a žádnou desku doma nemám.

 

impetuousritualalbum

 

Bahnité stíny (při nejlepší vůli je nelze nazvat obrázky) se rozpliznou do matoucích textů, které jen tak nerozlousknete a když, stejně jim neporozumíte. Řvoucí démon nezní jako sympatický poeta a je vlastně lepší, že si vše domyslíte, než byste všemu rozuměli doslova a do písmene. Lyrika je stejně jako hudební složka víc náznakového charakteru než jasné metafory.

 

Kdo si vzpomene, jak končí minulé album, všimne si, že se v úvodu první Void Cohesion jakoby pokračovalo v oné katarzi. Song se převaluje v ultra pomalém tempu, slyšíme jen hluboké tóny, démonické vokály, rozmazané strunové nástroje a cítíme všudypřítomnou, za nehty zalézající mlžnou smrt. Víc než death metal „skladba“ připomíná noisovou podobu doomu a jakési ničivé seance. Naštěstí nebo bohům žel, se v následující Apoptosis hromadící zmar zlomí do podoby uhánějící death/grindové zuřivosti s kvílející sólovkou a konečně je tu aspoň trochu normální growl, který je ovšem brutální a nepříjemný. Slovo konečně píšu s nadsázkou. Líbí se počáteční nemocná zahuhlanost i další kratší výplachy. I v nich přijde na řadu hluk, tovární ruchy a neklidně neuchopitelná atmosféra. Inordinate Disdain v prvních momentech připomene hodně vzdáleně death metalovou vypalovačku s chytlavým motivem. Ano, unavené mysli přijde tohle jako vzrušení a vysvobození z bahnitých depresí. I Untoward Evocation nabídne přes veškerou nepřístupnost kus silného momentu, kdy je možno dovolit těkavě znásilněnému vkusu i spokojené podupávání. Podotýkám, že předpokladem poslechového zážitku je nutno být speciálně vyšinutým jedincem. Nejste-li jím, slyšíte jen podivnou změť nepříjemného klouzání po hmatníku, bláznivého řvaní a něco jako rytmického tlučení do čehosi…

 

 

Na Blight upon Martyred Sentience zašli ve své devastující představivosti Impetuous Ritual ještě dál, než v minulosti. Jestli uctívám Unholy Congregation… pro jeho neobvykle zlou atmosféru, zde mám pocit, že se ukrývá ještě něco horšího a zdá se, že je to velice ničivého charakteru. Cokoliv se zde objeví, je rozbito, přetransformováno a následně udupáno. Po poslechu Blight upon Martyred Sentience může být posluchač hodně unavený. Vytrvalým se pak dostane porce nevšedních okamžiků, co kupodivu drží nejen pohromadě, ale celé to dává smysl…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 25.7.17 9:56

Poslechově to zní jak vzdálené hřmení, pocitově jako takový ten hnus v puse, který znemožňuje odlepit jazyk od patra. Takovým Gnaw Their Tongues s nadšením do brlohu vlezu zas a znovu, tomuhle nějak nemohu přijít na švába, ale my jsme si s death metalem nikdy kdovíjak netykali.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 25.7.17 15:10odpovědět

Z takové hnusárny má obyčejný metalák noční můry. Fuj! Je to paráda! :)

Lomikar / 25.7.17 9:56odpovědět

Poslechově to zní jak vzdálené hřmení, pocitově jako takový ten hnus v puse, který znemožňuje odlepit jazyk od patra. Takovým Gnaw Their Tongues s nadšením do brlohu vlezu zas a znovu, tomuhle nějak nemohu přijít na švába, ale my jsme si s death metalem nikdy kdovíjak netykali.

Darkend / 25.7.17 8:16odpovědět

Novou desku IR jsem slyšel jen párkrát, ale zní skvěle neuchopitelně a odporně. :) Zel se rodí hodně, ale jne některé stojí za pozornost. Toto je jedno z nïch

truebehewrath / 25.7.17 8:02odpovědět

největším zlem však stále zůstává dost možná nepřekonatelná sortilegia

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky