Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Cauda Venenum - G.O.H.E.

In Cauda VenenumG.O.H.E.

Garmfrost18.12.2020
Zdroj: 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

Kapela, která se jmenuje jako poslední album Opeth, je jedním z představitelů francouzské post/blackové scény. In Cauda Venenum nejsou žádnými nováčky. G.O.H.E. je už druhým albem, kterému předcházel eponymní debut a výtečné splitko s Heir a Spectrale. Zvláště toto splitko a uhrančivá skladba In Cauda Venenum Laura Palmer, agonie à Twin Peaks ve mně zanechala silný dojem. A to nejen pro téma. In Cauda Venenum potřebují ke svému vyjádření rozsáhlé kompozice a většinou moc dobře ví, co si s dlouhou stopáží počít. Stejně je tomu tak i na aktuální řadovce G.O.H.E. Stejně jako debut obsahuje i novinka pouze dvě dvacetiminutové skladby.

 

 

Zatímco debut se nesl v docela syrovém stylu, G.O.H.E. v podstatě pokračuje tam, kde skončila Laura Palmer na zmíněném splitku. Větší prostor dostávají melancholické, avšak mohutné vlny. Obě skladby Malédiction i Délivrance jsou silně emotivní tryzny. Vedle klasického nástrojového obsazení uslyšíme i krásy violoncella, podpořené hostujícím piánem a kontrabasem. Osobně u toho navíc mlsám jednoduchou, avšak krásnou malbu front coveru i vnitřku digipaku. Najdete zde nejen jímavou grafiku a příjemné barevné odstíny, ale i texty a veškeré info. Což není žádným překvapením. Pokaždé chválím grafické vyhotovení nahrávek vycházejících pod labelem Les Acteurs de l'Ombre Productions. Ne jinak je tomu i v případě G.O.H.E. Opět se jedná o mlsání.

 

V obou skladbách se toho stihne docela dost. Dvacet minut je využito vskutku po okraj. Základem je atmosférický black s kytarami a mnohostrannou rytmikou. Ne, že by se jednalo o jazzovou raubírnu. Vše je uzpůsobené momentální náladě. Když se divočí, tak se sype, když se atmosféra ztiší, bubeník pouze vyklepává. Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

 

incaudavenenum

 

Naštěstí nic takového nenastává, ale některé vzájemně neslučitelné polohy nesplývají, ale jsou na sebe jakoby nalepeny a výsledek v takových případech zůstává svým způsobem umělý.

V každém případě je G.O.H.E. albem nadprůměrným a v mnoha případech přináší posluchači silný zážitek. Je jasné, že stylotvorným nebo přelomovým dílem G.O.H.E. není a nebude. Je ovšem silně návykové. Je potřeba udělat si dostatek času, aby naplno vyzněly veškeré nuance i celkový dojem. Album je výpravné, sofistikované, umělecké, je dostatečně dramatické, ale i dostatečně metalově razantní. Rozhodně tip na poslech v těchto pochmurných časech, kdy se světlo objeví pouze sporadicky a mlha maluje za okny děsivé obrazy…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky