Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Mourning - Garden of Storms

In MourningGarden of Storms

Garmfrost10.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Garden of Storms je kontrastní. Je hlučná, hladí i budí zvídavost.

Se švédskými melodiky In Mourning mě pojí už skoro deset let. Někdy se mi jejich deska líbila víc, jindy míň, nikdy jsem se ale do poslechu nenutil. Nestali se však mojí srdcovkou. Pokaždé bylo něco, co mi bránilo podlehnout jejich kouzlu. A nezměnilo se to ani s letošní deskou Garden of Storms. I když k dokonalosti chybí jenom krůček!

 

Neustále omílané přirovnávání k tvorbě raných Opeth je v současnosti už zřejmě passé. Ano, v náznacích samozřejmě, ale jen proto, že death/doomová kapela používá progresivní koření a pestrou rytmiku, nedělá to z ní další Opeth. Řekl bych, že z hudby In Mourning čiší hlavně radost a nadšení. Pánové zřejmě čerpají z hlubin pokladů švédské scény, ať už to jsou zmínění Opeth nebo (a podle mě nově i dost) Katatonia. Činí tak ovšem po svém, radostně berou plnými hrstmi ze všech koutů, až se od svých vzorů podstatně vzdálili. Rčení, že vykrádá-li se od více než pěti interpretů, stává se taková muzika originální, je klišé. Navíc In Mourning se inspirují pouze dvěma interprety.

 

in_mourning

 

Začal jsem recenzi značně hanlivě. Přitom jsem chtěl poukázat na kvality Garden of Storms a zdůraznit pokrok stran osobitosti. Celé roky nakumulované výtky vůči In Mourning jsem holt musel někde vyventilovat. To je totiž hlavním důvodem, proč jsem si je nikdy nepustil víc k tělu. Co se týče skladeb samotných, a to napříč jejich diskografií, neřeknu ani popel. Řemeslně jsou zvládnuté na jedničku. Leader kapely, frontman Tobias Netzell, se vypracoval i ve výborného pěvce, který si nevystačí pouze s growlem a řevem. Jeho počáteční kuňkání se postupně měnilo v odvážnější pokusy, až po současnost, kdy si se svým hlasem hraje jako kočka s myší. Mění způsob zpěvu bez mrknutí oka, vše je radost poslouchat.

 

Moc nemusím úvodní singlovku Black Storm pro její uspěchanost a polka rytmus, nesvědčící jinak příjemným linkám. Dobrodružství začíná v Yelds of Sand, která začíná v zasněném módu s jemným zpěvem. Kdo by tušil, v jaký progresivní death se skladba vybarví. Akustické vyhrávky a čistý zpěv je v dokonalém kontrastu s hřmícími plochami podbarvenými hravou rytmikou. Hravá rytmika mi naopak vadí na začátku Hierophant. Moc rozverné! Ale jen na začátku. Skladba se následně rozjede v parádní prog/deathovou jízdu, kde se najde místo pro různé odstíny nálad. In Mourning v klidu přeskakují z metalu do rocku a zpátky jako jeden zvídavý hobit. Až na skočnou pilotní Black Storm, kterou mám tendence vynechávat, drží všechny atributy Garden of Storms pohodlně pohromadě. Užívám si fenomenální vokální linky a přemýšlím, kde se z nich vytratila ona unylá sladkost vévodící předchozí a přesto skvělé Afterglow. Vůbec se mi po ní nestýská. Zřejmě bylo potřeba se pořádně vyzpívat. Nejsilnější momenty nabízí závěrečná tryzna, The Lost Outpost. Nejdelší kompozice se táhne v depresivně doomových náladách, promísena progresivními vstupy, které skladbě moc a moc prospívají. The Lost Outpost je možná nejpřímočařejší ze všech skladeb na desce a dost možná za poslední roky, ale ona naléhavost a tíha drcená trhanými riffy a nepříjemnou sólovkou nad vším z ní činí doslova katarzi. Uf!

 

Vypíchnout je třeba i skvělý zvuk, za který je odpovědný Jonas Kjellgren. Ten kromě předchozí Afterglow nahrával s In Mourning všechny desky. Když se mrknete na jeho portfolio, uvidíte zejména extrémní party. Myslím, že jeho ostré zoubky zasněnému progresu In Mourning dost pomohly. Kjellgren má cit i pro detail, nejen hlučné plochy, tudíž vyzní i ty nejjemnější místečka.

 

 

Jak už jsem zmínil, novinka je skvěle kontrastní. Je hlučná, umí pohladit i rozhodit. Nechci tvrdit, že je Garden of Storms nejlepší položkou v rámci diskografie In Mourning, vše podstatné In Mourning řekli už na své první desce. Poté se už jen vylepšovalo nebo se zajelo na slepou kolej. Garden of Storms může být cestou ze slepé koleje, nebo alespoň náznakem kudy vyrazit. A co je nejdůležitější, pěkně se poslouchá. A to bylo na In Mourning vždy to nejlepší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky