Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudební rozežranost, přesycení a jistý útlum zájmu mě oklikou přivedl zpět k melodickému death metalu. Tuhle škatulu jsem již dlouho upozaďoval a spíš se požitkářsky rochnil v komplikovanějších vodách. Ale jak je známo, život se točí v kruhu, v jednoduchosti je síla a tak dále…, takže bylo jen otázkou času, kdyže se vrátím ke svému povijanu. Zprvu nesmělé nahlédnutí pod pokličku harmonického vlnění se přetransformovalo v celkem upřímné zaujetí. K mému vlastnímu uspokojení jsem se nenechal oslovit žádnou proslavenou veličinou zmiňovaného ranku, ale vsadil jsem na debut poměrně mladého uskupení In Mourning. I když, zase tak mladí nejsou.

Celkem nic divného, že kluci se původem hlásí ke Švédskému království. Stokrát omílané pravdy o potenci tamních hudebníků se i v tomto případě potvrzují. Kvalitka zpracování je už samosebou na vysoké úrovni, proto není třeba se tímto hlediskem blíže zaobírat. Zvukově to není žádný propadák, i když bicím by slušel větší důraz. Více mě zajímalo, jestli je možné v těchto vodách ještě nějak překvapit.

Hladina neurálního chvění by patologovi či případnému pitevnímu fanouškovi napověděla, že v hlavě se sluchátky na uších, kterou jim před chvílí zřízenec naservíroval na stůl poblíž výlevky, probíhá jakýsi proces. Pozapomenuté elektrody obklopující celou hlavu snad měly svůj účel před fatální dekapitací, avšak v tuto chvíli již pozbývají smysl. Ovšem stále živé vlny svědčící o mozkové aktivitě aktivně pobublávají a kreslí jednu sinusoidu za druhou. Jednou jsou vlnky vybuzeny až na samý okraj záznamu, většinou se však křivka líně potácí v těsném okolí izoelektrické linie. Ponechme osazenstvo sálu dumat nad záhadou „živé“ hlavy a využijme zachyceného EEG záznamu k popisu alba.

Naměřená křivka dokáže vcelku věrně popsat i hudební náplň desky Shrouded Divine, která je slibným debutem kapely. Album mě určitě nesrazilo k zemi, takovou sílu určitě nemá, ale místa, kde je vcelku všední death nahrazen klidnou pasáží nadnášenou čistým zpěvem, ve mně spouští virbl emocí a mají na mě jistý dopad. K těmto světlým okamžikům lze přiřadit i úseky, kdy se tempo a nálada posouvá skoro až k teplotám doomu. Těchto míst je tady ovšem jako šafránu, a tak umdlévající pozornost bude jen poskrovnu vyrušena zábleskem něčeho, co stojí za zmínku. Naprostá většina produkce se tak nese v nikterak originálním hávu, kterýžto obléklo už nemálo skupin. Linie melodií rýsované výraznou dominancí kytar jsou jasnou výzvou ke střetu s osobami lačnícími po tichu. Zdatně jim ve své nudě sekundují bicí, které tak řadím ke slabšímu průměru. Zpěvák ctí styl a jeho hluboký mručák určitě nedělá svému nositeli ostudu, ale zase ta nuda. Podobně jako u ostatních inštrumentů chybí špetka soli navíc, obávám se, že chytat lelky bude pro tuhle bandu celkem oříšek. V tomhle ranku už si velikáni stylu rozdělili svoje příznivce a tak lze políčit buď na mladé zajíce, anebo si fanoušky s eury v obálce podloudně přetáhnout na svůj koncert. 

Víceméně jasný závěr, výrazné překvapení se nekoná. Zřejmě budu patřit ke zmíněné druhé skupině fandů a nechám se za svou přízeň s blahosklonným výrazem ve tváři trochu podmáznout. Protože jinak zalovím v krabici od bot co mám uklizenou vzadu ve špajzu a vytáhnu staré In Flames, dejme tomu Whoracle. A nepřejte si mě!