Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Voivod jsou magoři a rozhodně nejsou původem z naší planety – o tom není a nebude nikdy pochyb. Zjistil jsem to ale až s odstupem času, protože to co mě k nim přivedlo bylo – světe div se – jejich logo z období 1986 – 1988. Dle mého názoru jedno z nejikoničtějších (tohle přídavné jméno nesnáším) log všech dob ve vesmíru i na Zemi. A při této příležitosti si zapláču, jaká je škoda, že jej byť jednorázově znovu nechtějí použít. Plakát ze starého MetalHammeru, kde si Snake šťourá v nose, mne provázel obdobím prvních pupínků a změny hlasu a za skříní bych na zdi možná ještě našel kousky izolepy, kterou byl přichycen.

První album, které jsem měl tu čest slyšet (nebo spíše se pokoušet poslouchat a porozumět mu), bylo dnes probírané Dimension Hatrőss. Bylo by egoisticky bláhové vytahovat do edice „retro“ to album, které mi zkřížilo cestu jako první. Ale já se domnívám, že právě ono bylo pro Voivod zlomové.

Voivod začali svoji košatou diskografii už někdy v roce 1983 demáčem s převažujícími covery Venom, Judas Priest, Budgie, Motörhead nebo Raven. Ovšem už rok nato tu bylo demo s převažující vlastní tvorbou a po roce debut War And Pain. O Voivod se mluví jako o thrashmetalové kapele, ale házejte kamenem – já tam slyším především punkovou neurvalost míchanou s porcí hudby Lemmyho Motörheadů. Zdivočelá rytmika, drnčící basa, kytara tu riffovací, tu zase kreslící klasická sóla a tohle všechno komanduje rottenovsky frackovitý ječák. Hudba z debutu a ani z dvojky Rrrőőőaaarrr prostě není thrash takový, jaký jej známe z klasických alb té či pozdější doby, přestože styčných bodů se najde. V roce 1987 vychází do zelena laděné album Killing Technology a něco začíná být jinak. Zasekávaný refrén titulního songu rozsvítí kontrolku a během celého alba narazíte na další a další inovace čpící sci-fi odérem. OK, fajn... ale to hlavní přichází v roce 1988. Vychází Them, South Of Heaven, Seventh Son Of A Seventh Son ...a Dimension Hatrőss.

Už industriální úvod vás přenese do útrob opuštěné kosmické lodi. A když se po mírném rozjezdu rozezní v Experiment Piggyho ikonické (eh, už zase) křivé riffy, je vymalováno. Lepší už to nebude a vy až do konce alba nepřestanete bloudit v obrovské kovové příšeře nebo v betonovém labyrintu z blíže nedefinované budoucnosti. Potom Tribal Convictions, Chaosmőngers, Technocratic Manipulators... ale nebudeme tady vyjmenovávat celý tracklist. Všech osm skladeb je dechberoucím soundtrackem neurčené budoucnosti, kdy se vše stane jenom čísly v chladném nekonkrétním prostoru a data proudící v kabelech i vzduchem budou regulovat nejen náš pohyb, ale i životní funkce.

Voivod vyrostli. Už to není jen a pouze jedovatá nasranost, ale promyšleně ilustrovaná sci-fi beznaděj, která studí na dotek. Album ale není nepříjemné nebo negativní. Poslouchá se velice dobře. Ruku na srdce – v každém pozorném posluchači je svým způsobem kousek hledače. A je vzrušující hledat cestu z dimenze Hatrőss. Nikdy nevíte, zda cesta ven povede nalevo nebo napravo, dolů nebo do patra. Průvodci vám budou Awayovy nervní, leč ukázněné bicí. Away je vůbec postavička. Na první poslech jeho hra působí neurvale a punkově, ale je v ní neskutečný řád a nápad, na který by nepřišel nikdo jiný. Není precizním Manginim, Portnoyem nebo Wecklem, ale je spolehlivým strojem jen a pouze pro Voivod. Jeho nápaditou hru jsem docenil až časem. Je vůbec zvláštní, že Awayova rychlá motörheadovská hra mi neevokuje rychlost, tak známou od jiných kapel. Rychlost úderů samotných je jenom součástí plánu a celkové fresky té či oné scény (podobný pocit mám třeba u Mayhem). Blackyho nukleární baskytara je neskutečně brutálním tahounem a ve spojení s Awayem to je/byla jedna z nejnápaditějších rytmických sekcí na scéně. Blacky se občas odpoutá a zmizí do výšek duetu s Piggym a hudba zničehonic ztratí basy – jenom proto, abychom si pád do hloubek patřičně vychutnali.

O Piggym toho bylo napsáno až až. On byl opravdu revolučním kytaristou, který kytaru používal jako buldozer i zbraň, jako klávesy i jako klasický sólový nástroj. Opravdu to není jenom o posunutí jednoho prstu na krku tak, aby z beden vyšel pokřivený interval – v jeho hře je toho mnohem více a on je nepostradatelným třetím kouskem čtyřkusové skládačky. Poslední dílek kosmického puzzle se jmenuje Snake a věřím, že někomu jeho jedovatě drzý vokál nemusí chutnat, ale zaposlouchejte se. On je tím jízlivým megafonem na rohu ulice, který nám oznamuje, kdo bude dnes popraven Ministerstvem Pravdy nebo velkým Korgűllem. Snake si dokáže v celkové disharmonii najít ten jeden tón, ke kterému bude jeho vokál ladit. Jeho nosné linky jsou nápadité a ač budou někteří vrtět nevěřícně hlavou, je výtečným melodickým vokalistou. Suma sumárum: tato klasická sestava Voivod neskutečně kreativně fungovala a to podtrhuji a tučním!

Slyšte beznaděj v Macrosolutions To Megaproblems! Slyšte monotónní recitativ v Brain Scan! Kingcrimsonovský úvod Psychic Vacuum! Slyšte nakažlivé melodie v Cosmic Drama! Slyšte nahrávku obohacující industriální ruchy z budoucnosti!

Na vinylové verzi je osm skladeb – a to je pro mne nejzásadnější verze alba Dimension Hatrőss. Sevřená a definitivní. CD verze je ozdobena ještě krátkým nic neříkajícím (a podle mě zbytečným) bonusem v podobě krátkého úletu s názvem Batman, který jakoby na nás dělal dlouhý nos a křičel „my to tak vážně nemysleli“. Tak nevím.

Voivod jsou bezesporu jednou z nejnedoceněnějších kapel v dějinách hudby. Jsou originálem od A do Z. Awayovou grafikou počínaje, názvem kapely a stylotvornou hudbou a zvukem konče. Vždyť která kapely dělala tour-support mistrům Rush a v čí sestavě působil člen Metalliky? Komu se klaní Dave Grohl z hvězdných Foo Fighters (pokud to bereme jako měřítko)? Čí hudbu okamžitě poznáte i dnes, po výměně (teď naposledy!) ikonického kytaristy?

Přesto považuji tyto javorové listy za obyčejné kluky ve vytahaných tričkách, kteří se hudbou především baví, což dokazují na koncertech, kterých jsem pár zhlédnul. A to, že tvoří dodnes něco neokopírovatelného, jde jaksi mimo plán... Albem Dimension Hatrőss to celé začalo dostávat mnohem jasnější kontury. A ještě zajímavější věci se začaly dít později na Nothingface. Ale to už je jiná kapitola...