Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když se zrodí fenomén, je to vždy událost, která sahá daleko do budoucnosti. V případě těchto Norů se nit táhne patnáct let a na pevnosti jí neubývá. Šokující debut The Latter Rain stále působí jako gordický uzel, který ještě nikdo nerozmotal a vlákno, které se z něj vine, nás k němu z dlouhých cest vždy dovede zpátky. Nelze zabloudit, vždyť po cestě jsou pravidelně rozmístěny milníky Mantra, Ænigma a nejnověji Currents. Máme v rukou novou kapitolu jedinečné existence.

V hudbě In Vain se snoubí technika s melodickou extází, která díky okolní tvrdosti posluchače nestahuje do vyměklých osidel lenosti. Skladby jsou promyšlené do detailu, najít hluché místo se zdá nemožné. Nápady jakoby nedocházely a tak je Currents, pro někoho možná překvapivě, velice silným zážitkem, který navazuje na předchozí dějství. In Vain mají natolik unikátní rukopis, že se prozrazují během několika prvních sekund. Úvodní vypalovačka Seekers Of The Truth, která se objevila jako první singl, rozbaluje všechny záhyby této barevné kapely a bez obav z předčasného vyhoření sází trumfy na stůl. Divoká jízda sahající k dávným zřídlům agrese zvedne tlak technicky vymazleným motivem, následující refrén až bolestně sáhne na srdce typickým stylem uchopení melodií. Nezbytné zpomalení k oddechu, zepár vyhrávek přísahajících na melodický death a znovu do kotle. Algoritmus je dán jednou pro vždy a posluchač se prostě nemůže ztratit. Po hrubém nástinu je orientace hračkou a tak je možné obdivovat okolní gejzíry aranží nebo se nechat unášet melodickými refrény.

Pokud by se v podobném stylu jelo od začátku do konce, nebylo by to špatně, ale udržet  pozornost v nejvyšší pohotovosti by mohl být oříšek. Naštěstí tomu tak není. Pro dobro věci mluví nejen osvědčené vícehlasé vokály, střídání hrubého growlu s jemným, někdy až kastrátovým tenorem, ale i řada hostů, se kterými se stejně jako minule nešetřilo. Díky nim na albu objevujeme pro metal netypické instrumenty, i když ty se už pro řadu kapel staly běžným inventářem. Proto můžeme hlavně v klidných pasážích slyšet  tóny saxofonu, houslí a violoncella, atmosféru nadýchává mystické chvění hammondek a pocítíme i gotický chlad chrámových sloupů, které vyvolávají kostelní varhany.

In Vain už se výrazně vzdalují svým blackovým a deathovým kořenům a vládu přebírá progresivní odvaz saturovaný jinými zdroji. Dávné, syrové počátky asi nejvíc připomíná skladba As The Black Horde Storms, ve které se kytary rozvášní do stavu apokalyptického struhadla. A je to pěkné vzpomínání. Opakem je mnohem éteričtější Origin nebo Standing On The Ground Of Mammoths, které nepostrádají tvrdé dno, ale útočí spíš jemnějšími zbraněmi. Zbytek levituje někde mezi tím a vytváří kompromis krajních pólů pomocí technicky vyspělého umění. Najdeme zde i malé ohlédnutí zpět, a to ve skladbě En Forgangen Tid (Times Of Yore, pt. 2). Někdo si jistě vzpomene, že se takto jmenovala skladba na předchozí Ænigma. Ta se v půli páté minuty radikálně mění a nese stejný motiv jako aktuální "dvojka".  Tehdejší verze byla instrumentální, až letošní pokračování jí dává hlas a mnohem delší stopáž.  

Zpětný pohled mi říká, že jsem se u Ænigmy unáhlil, ale ono je někdy těžké odolat. Jestli jsem tehdy hodnotil za sto, kolik dát teď, když je to ještě lepší? A co nepřekonatelný debut, který sahá dál než nabízí finální stovka? Pro klid duše se v minulosti nimrat nebudu a ohodnotím Currents bez ohledu na souvislosti. Vychází mi jako jeden z vrcholů letošní sklizně, která ještě pořádně nezačala. In Vain zrají a stále nabírají vodu z bezedných zásob. Jsem opět nadšen.