Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Inverloch - Dusk | Subside (EP)

InverlochDusk | Subside (EP)

Bodin14.4.2012
Zdroj: mp3 (189 kbps VBR)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Inverloch se zjevili na death/doomové scéně znenadání a potěšili mne nebývalým způsobem. Doufejme, že se brzy dočkáme plnohodnotného alba.

Australští Inverloch se objevili na scéně znenadání v roce 2011. Kapelu tvoří dva členové dnes již neexistující kapely Disembowelment - bubeník Paul Mazziotta a kytarista Matthew Skarajew, který měl na svědomí v Disembowelment baskytaru. Dalšími hudebníky Inverloch jsou Ben James – zpěv, Mark Cullen – kytara, Tony Bryant – baskytara. Na povrch zemský vylezlo debutní EP Dusk/Subside a já napíšu pár slov o tomto (nebojím se říct skvostu) minialbu. Neočekávejte něco nového, jde o prvotřídní doom/death metal, který přesně navazuje tam, kde Disembowelment v roce 1993 skončili s geniálním albem "Transcendence Into the Peripheral".


EP Dusk/Subside otevírá skladba "Within Frozen Beauty". Ta se pomalu rozjíždí kytarově, přidávají se bicí, basa a zhruba ve druhé minutě začne přesně to, nač jsem čekal. Tedy sypanice, ve kterých poznáte jasný rukopis Disembowelment. Zanedlouho se skladba zklidní a pánové pokračují dále ve středním tempu, které je bohatě doplňovano kytarovými sóly a vyhrávkami. Na konci songu vás zhypnotizuje ambientní pasáž a začne plynule druhá skladba "The Menin Road". Ta už je o poznání pomalejší, tahavé kytary, pomalé bicí doprovází hluboký murmur Bena Jamese. Dostávám husí kůži a jsem jako v transu... Konec opět tvoří ambientní pasáž vycházejíci jakoby odněkud z jiného světa. To nejlepší si pánové ale nechali nakonec! Třetí a poslední skladba "Shadow of the Flame" je školou, jak by měl vypadat pravý doom/death metal. Kytarová vyhrávka a zanedlouho opět rapidní zrychlení doprovázeno všemi muzikanty a po chvilce opět střední tempo, do toho opět hluboký murmur. Tohle se buď musí milovat, nebo nenávidět. Konec skladby se blíží a já nevěřícně kroutím hlavou jak rychle toto minialbum uběhlo. Všechny nástroje jsou čitelné, s čistým zvukem a pánové je ovládají bravurně s jistotou ostřílených hráčů.


Na závěr nutno říct, že v Inverloch působí stejní hráči, kteří vystupují v kapele d.USK. d.USK jsou pouze koncertní projekt, který vzdává poklonu Disembowelment a hrají jen jejich songy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 31.5.19 16:51

Z Profan jsem byl onoho času naprosto vystřelenej. To album bylo neskutečně intenzivní a mělo v sobě haldu nápadů. Zde na první dobrou zatím ok, zejména se přidalo na echách a Dolkovu "volání do dálky", což hodně můžu, obzvšť v kombinaci s jeho pochodovými bicími, u kterých se úplně tetelim jak do nich z vejšky řeže. Nicméně oproti předchůdci už je to trochu přeprodukovaný, je tam zakomponováno zbytečně moc pičovinek, aby to bylo co nejvíc členitý a nejvíc to odnesl imo právě song Dominans, kde mě zrovna ten hnas Agnete leze luxusně na nervy. Tu rockovou přesnaženost jí nežeru. Ale je taky možný, že už na ni mám apriori averzi, protože mě v myšlenkách vrátí k hroznýmu alba Abracadabra od Dimmu Borgir, kde taky vřískala. Jinak ale dobrý, budu se tomu věnovat.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky