Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Inverloch - Dusk | Subside (EP)

InverlochDusk | Subside (EP)

Bodin14.4.2012
Zdroj: mp3 (189 kbps VBR)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Inverloch se zjevili na death/doomové scéně znenadání a potěšili mne nebývalým způsobem. Doufejme, že se brzy dočkáme plnohodnotného alba.

Australští Inverloch se objevili na scéně znenadání v roce 2011. Kapelu tvoří dva členové dnes již neexistující kapely Disembowelment - bubeník Paul Mazziotta a kytarista Matthew Skarajew, který měl na svědomí v Disembowelment baskytaru. Dalšími hudebníky Inverloch jsou Ben James – zpěv, Mark Cullen – kytara, Tony Bryant – baskytara. Na povrch zemský vylezlo debutní EP Dusk/Subside a já napíšu pár slov o tomto (nebojím se říct skvostu) minialbu. Neočekávejte něco nového, jde o prvotřídní doom/death metal, který přesně navazuje tam, kde Disembowelment v roce 1993 skončili s geniálním albem "Transcendence Into the Peripheral".


EP Dusk/Subside otevírá skladba "Within Frozen Beauty". Ta se pomalu rozjíždí kytarově, přidávají se bicí, basa a zhruba ve druhé minutě začne přesně to, nač jsem čekal. Tedy sypanice, ve kterých poznáte jasný rukopis Disembowelment. Zanedlouho se skladba zklidní a pánové pokračují dále ve středním tempu, které je bohatě doplňovano kytarovými sóly a vyhrávkami. Na konci songu vás zhypnotizuje ambientní pasáž a začne plynule druhá skladba "The Menin Road". Ta už je o poznání pomalejší, tahavé kytary, pomalé bicí doprovází hluboký murmur Bena Jamese. Dostávám husí kůži a jsem jako v transu... Konec opět tvoří ambientní pasáž vycházejíci jakoby odněkud z jiného světa. To nejlepší si pánové ale nechali nakonec! Třetí a poslední skladba "Shadow of the Flame" je školou, jak by měl vypadat pravý doom/death metal. Kytarová vyhrávka a zanedlouho opět rapidní zrychlení doprovázeno všemi muzikanty a po chvilce opět střední tempo, do toho opět hluboký murmur. Tohle se buď musí milovat, nebo nenávidět. Konec skladby se blíží a já nevěřícně kroutím hlavou jak rychle toto minialbum uběhlo. Všechny nástroje jsou čitelné, s čistým zvukem a pánové je ovládají bravurně s jistotou ostřílených hráčů.


Na závěr nutno říct, že v Inverloch působí stejní hráči, kteří vystupují v kapele d.USK. d.USK jsou pouze koncertní projekt, který vzdává poklonu Disembowelment a hrají jen jejich songy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky