Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Iperyt - No State of Grace

IperytNo State of Grace

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kruté a primitivní strojově blackové představení IPERYT je chlípným příbuzným zaběhlejších a inteligentnějších kapel stejného zaměření. Přesto není od věci se jím nechat někdy poškádlit a vypudit z těla něco pokleslého rytmu.

Tradiční náplň v podobě mrzačení, nemocí a nelítostného naprogramovaného násilí je zpět. Maskovaní artisté polského původu IPERYT pustoší po dlouhých pěti letech v podobě alba ''No State of Grace''. Poslání šířit válku pomocí plastikového kladiva a maximálně tvrdého samplingu je samozřejmostí. Máme přece co do činění s útočným komandem drtící údy, kosti a jiné tělesné inštrumenty pomocí surového industriálního blacku. Ten za velení IPERYT sice mnoho progresu nepobral, ale to také není účelem. Tím je za asistence bubenického hologramu rezonujícího nad stoličkou namlátit již ne tak elektronicky podkreslené výchovně válečné skladby.

 

iperyt

 

Poláci si po dlouhé pauze nepotrpí na totální prasopalbu, poněkud se zvolnilo, ale pořád je ''No State of Grace'' rychlým svinstvem a je u něj upřímná zábava nějaký čas setrvat a nechat se týrat. IPERYT je metalová strohost, epidemicky šířená a nakažlivá. Stylové zápletky a vrcholící skladby nelze očekávat. Jen black metalové rubanice prolité nejen krví ale také občasným elektro vyšilováním či použitím nějaké té potemnělé deklamace. Sound je umělý, stejně jako všechny příběhy robotického včelího úlu IPERYT. Jedinci libující si v industriálním extrému však mohou být potěšeni, pokud tedy neprahnou po vývojových etapách tohoto stylu a spokojí se s minimem. Společnost IPERYT je jen na pár poslechů, osobně bych ji nedoporučoval přehánět.

 

Agresivita Poláků je někdy až ubíjející, postupem času provokující a těsně před vyhozením materiálu do koše až deptající. Ne, přeháním, nové album IPERYT si ponechám a až budu mít něco chuti posříkat kečupem umělohmotný tank hrnoucí se ke mně želé bahnem, tak si pustím tento vzorek, ať je má účast důvěryhodná.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky