Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vacivus založili odpadlíci z již nefunkční squadrony Dawn Of Chaos. Rok po ukotvení nosných lan projektu vyšlo debutní, stejnojmenné album Dawn Of Chaos, po němž následovalo demo a dvě EP. Letos v září dozrály plody nové desky a Vacivus se, kryti poměrně silným labelem, etablují na světovém kolbišti.

Temple Of The Abyss je záludná v tom, že zpočátku neodkryje hloubku svých jedovatých útrob. Prostě nás zahltí death metal krutého střihu, kde melodie patří k tomu poslednímu v řadě a kde záleží hlavně na divokém chrlení cárů identity vedoucí ke konverzi nerozhodných oveček. Hlubší sondě už tak jednoduché schéma nestačí a nezbývá než rozkrýt širší záběr nahrávky.

Vacivus mají dvě významné polohy. Rozlišují mezi zběsilou rychlostí a v druhém plánu tvrdými direkty těžkých sekund, ve kterých se celá stavebnice brutálně zpomalí. Zlo střídá strach.
Divoká jízda, ze které zní pekelně vyuzené a zahuhlané akordy podladěných strun, nechává v paměti pouze rozmazané prsty na hmatnících kytar. Patří to k základnímu jazyku Vacivus.

Hra se dá přesto slušně číst, ze změti hutného spodního proudu vyrůstají lehčí vyhrávky, ve kterých leží klíč k širšímu publiku. Kytaristi se rádi nechají unést k často až „nedůstojným“ sólům, které by dělaly čest na turnaji melodických ansáblů. Jejich přičiněním, v této branži netypicky, rozbíjí předsudky o nehezké smrti a vnáší něco krásných elementů do převážně morbidní kaše. Mezi silné argumenty je také potřeba započítat rytmickou kytaru, která neslouží jen rutinní tvorbě základu, ale snaží se o zajímavé změny rytmu, sekané riffy, utínaný zvuk apod.

Druhým aspektem nahrávky je snaha Vacivus o  funerální zahuštění atmosféry. Duševní ždímačka nepolevuje, jen se k těžkým myšlenkám dostáváme jinou cestou. Za pochmurně pomalých změn tónů, které připomínají dojezd obřího mlýnku na štěrk, vzniká dusivý opar neklidu. Struny rezonují hlubokým tokem spodního proudu, nehynoucí zlost je v tu chvíli pod poklicí, kde bobtná a chystá se k výronu další nespoutané sloky. Dojem umocňuje kanální chropot, ve kterém je zbytečné pátrat po slabikách slov. Hrdelní marasmus plní právě jen tu funkci hnusu a vibrující štítivosti, která jedny láká a druhé odradí.

Skladba Black Flame Serpent čpící černým šamanismem nejzřetelněji odhaluje další kapitolu, ze které Vacivus při nahrávání čerpali. Je to skromný příspěvek, ale nemůžu se zbavit dojmu, že temný ritualismus je šedou eminencí desky. Některé pasáže jsou jako vystřižené z kánonu tajných společenství popisující zvyky a postupy jejich rituálů. Vícehlasé ozvěny předzpívaných manter umocňují vizi zakuklených zednářů scházejících se před večeří u souseda ve sklepě.

Je toho víc, co se v Temple Of The Abyss dá najít. Předpokladem k úspěchu je záliba v temnotě, tajemství a hrubém zpravování tématu. Pak vás čeká navýsost nehumánní jízda.