Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Jours Pâles - Éclosion

Jours PâlesÉclosion

Garmfrost23.4.2021
Zdroj: CD, 6 - panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Jours Pâles vsadili na depresivní, melodický post/black, který se netopí v beznaději, ale nahazuje melancholickou, avšak razantní náladičku.

Vzhledem k tomu, že se věnujeme nové skupině, sluší se ji představit. Předpokládám, že jméno tvůrčího mozku, zpěváka, příležitostného bubeníka a klávesáka, Spellbounda, znalcům francouzské scény nebude neznámé. Některým jeho projektům jsme se na Echoes už věnovali. Za všechny můžu jmenovat středověké blackoše Aorlhac, ke kterým se čas od času vracím. Ale zpět k recenzované nahrávce a Spellboundově nové skupině Jours Pâles. Ani jeho spoluhráči nepatří mezi úplně neznámé umělce. Někteří se spolu se Spellboundem objevili v zajímavém projektu Asphodèle hrajícím v rytmu post/blacku, ve kterém se mihli rovněž lidé z Anorexia Nervosa, Peste Noire nebo Amesoeurs. Jejich jediná deska nesla název Jours Pâles. Předpokládám tedy, že by kapela stejného názvu mohla být pokračováním Asphodèle, byť se jedná v podstatě o zcela odlišnou muziku. V mezinárodní sestavě nalezneme třeba Jamese Sloana z Grave Light nebo Uada či Christiana Larssona (Asphodèle, Shining, Svart…). Je zcela evidentní, že taková parta je schopna vytvořit zajímavou muziku. Jejich výsledku v podobě Éclosion se nyní podíváme na zoubek.

 

jourspales

 

Jours Pâles vsadili na depresivní, melodický post/black, který se netopí v beznaději, ale nahazuje melancholickou, avšak razantní náladičku. Často jsem si při poslechu vzpomněl na devadesátá léta, kdy se v blacku objevovaly mimo jiné také gotické nebo doomové vsuvky. Kdy tempo skladeb nebylo nasypané, ale dost se pracovalo s variabilitou a gradací. Zvuk nahrávky rozhodně není špinavý a nepřístupný jako mnohé z tohoto ranku. Ani zpěv nepatří mezi ty uvřískané. Ostatně, kdo slyšel Spellbounda zpívat v některém jeho projektu, udělá si jistě obrázek sám. Ač jsem se při čtení názorů na styl Éclision ušklíbal nejvíce v momentě, kdy se jeden posluchač rozplýval, že z desky čiší duch starých Rotting Christ, postupně jsem se přistihl, že občas staré draky z Éclision slyším a že mi to nevadí. Nejvíc v Le chant du cíne, která svojí majestátností, nasekanou doprovodkou a tesklivou sólovkou nad ní nechává na staré umění helénských démonů vzpomenout docela často.

 

Zmínil jsem kytarový dialog a klidně jej zdůrazním. Kytarové souboje posluchače doslova vtahují do děje posmutnělých, avšak dostatečně ostrých kompozic. Basa, jak se na podobné kapely sluší a patří, se bez váhání vydává na sólovou cestu. Bicí nejsou ničím výjimečné, ale rozhodně neškodí svým diletantstvím. Mně neznámý Phalène dokonale chápe podstatu jednotlivých kompozic a nebojí se buď ztišit, jak se můžeme přesvědčit např. v písni Eclamé s hostující Lilas Dupont (Silhouette). Tady jsem si vzpomněl zejména na geniální a nedostižné Amesoeurs.

 

 

Dá se říct, že album graduje. Začíná nenápadně šedivou Illunés, ale postupně se rozjíždí do nečekaných krás. Titulní skladu rozjitří kouzelná vyhrávka navazující na předchozí Eclamé, aby se po chvíli rozvířila v emotivním reji. Kdo si libuje v melancholii a mnou jmenovaných kapelách, myslím, že by neměl váhat a Éclosion si pustit. Už teď se těším na další album, které doufám, že bude a že využije svých kladů a vyrazí mi dech. Potenciál cítím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Roland / 24.4.21 19:54odpovědět

Tak ešte raz: Tuším došlo k zámene kapely Asphodèle za Amesoeurs

Garmfrost / 26.4.21 12:36odpovědět

Ahoj, nevím co máš na mysli. V Asphodèle zpívala Audrey Sylvain z Amesoerurs. A v Asphodèle hrála část sestavy Jours Pâles... :)

Roland / 24.4.21 10:03odpovědět

Tuším došlo k zámene kapely Asphodèle za

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky