Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kataklysm - Meditations

KataklysmMeditations

Sorgh9.8.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Spolehlivě a poctivě plní plán, pravidelně vydávají desky a krmí své věrné posluchače. Řeč je o kanadských Kataklysm, kteří nás letos oblažili novinkou nazvanou Meditations.

Na první pohled mě zaujal obal desky, který se letos hodně povedl a tak neurčitě slibuje, že by se na hudebním poli něco mohlo dít. Čekat převratné změny není na místě, to by se do kapely nejspíš musel vrátit bývalý pěvec Sylvain Houde, aby kapelu stáhl zpět do vod těžko pochopitelného, složitého, ale neopakovatelného materiálu. Naši současní Kataklysm jsou pevně usazeni v kraji melodické čitelnosti, předvídatelnosti a srozumitelného kamarádství.

 

Úvodní Guillotine mě rozsekala svým ďábelským rytmem a pravou deathovou řeží, které na ostrosti neubral ani nezbytně melodický refrén. Jestli to takhle půjde dál, budu nadšen. Realita až tak zlatá nebyla, ale jestli jsem u posledních nahrávek kapely reptal, tak tou letošní si u mě hodně vylepšili reputaci. Ze skladeb cítím důraz na technickou stránku věci, a tak si člověk užije zřetelně porcovaného rytmu, litanie motorových kytar i řadu melodií, které mi tento rok nezvedají mandle. Nedá se říct, že by došlo k radikálnímu příklonu ke složitějším strukturám, skladby zůstávají předvídatelné, ale zároveň dokáží překvapit zajímavým vývojem a kataklysmatickou energií.

 

Kombinace a variace jsou citlivě přidávaným aditivem, se kterým se šetří, ale tím víc potěší, když se blýskne komplikovanější materiál. Pravým srdcem nahrávky zůstává obligátní a nenáročně melodický death metal se zpěvem, kterému by v nejsilnějších momentech slušel mnohem tvrdší materiál. Maurizio, jak je jeho zvykem, balancuje na pomezí deathového a blackového zpěvu. V krákoravém projevu mě irituje, zato v hlubinách kanální jímky vyniká jeho šťavnatý a vydatný styl. Meditations předkládá typické vypalovačky, na jaké jsme od kapely zvyklí. Tvrdé sloky následuje melodický refrén, který stahuje bod varu na snesitelnou úroveň. Tedy chvíli hukot, potom zdánlivý návrat k normálnosti. Často je to skoro hřích, když se divoce rozjetá mašina musí každou chvíli přibržďovat a vyfunět v předepsaném odpočinku.

 

Nefalšovanou radostí je se zaposlouchat do kytarových vazeb, které si pohrávají s rytmem, vyvádí vražedné riffy a tvrdě táhnou mašinu k cíli. Outsider, Guilotine a další mají energii roztancovat mrtvolu. Tyhle tvrdé, krutě hoblované party jako stvořené pro divoký mejdan v kotli, jsou čirou radostí a zhmotněním významu slova Kataklysm. Jejich pravým opakem jsou skladby jako třeba In Limbic Resonance, která je prototypem toho, co mi na Kataklysm vadí. Tedy tuctová krmě pro masy, která neurazí, ale ani by nikomu nechyběla, kdyby na albu nebyla. 

 

Meditations bude v diskografii Kataklysm jednou z řady desek a bude čekat na svého obdivovatele, který ji vyzdvihne nad ostatní. U mě zabodovala určitě víc než ty předchozí a rozhodně ji nehodlám nechat upadnout v zapomnění.  Symptatickým faktem zůstává, že Kataklysm nikdy nehráli na vatu a jejich desky mají rozumnou délku. Aktuálních 38 minut je tak akorát, aby si člověk užil a nenudil se.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky