Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Keosz nám v tomto roce představuje velké ambientní dílo, které vychází pod prestižní značkou Cryo Chamber. Tento nadaný hudebník pochází ze Slovenska, což je samo o sobě dost zajímavé. Osobně jeho díla poslouchám už delší dobu a tak jsem zareagoval s nadšením, když vydal něco, co je opět trochu jinde než minule.

Od Keosze jsem naposledy se zaujetím poslouchal experimentální future-garageové EP Seclusion. Bez okecávání kolem rovnou řeknu, že tahle deska na mě udělala velký dojem a že bych ji zařadil k tomu nejlepšímu, co tato elektronická fůze stylu nabízí. Seclusion mělo originální beaty, vyznívalo dostatečně temným způsobem a nebylo místa, kde by se posluchač nudil. Dostatečně futuristická řeč Keosze byla srozumitelná a zároveň si šla vlastním krokem s dobou, byla experimentální ale současně i srozumitelná.

Be Left to Oneself je trochu jinde. Keosz se nikdy netajil tím, že rád mění styly a tak deska od desky znějí trochu jinak. A že kdysi tvořil (a nejspíše ještě tvoří) rozjeté beaty v čistě elektronických jízdách, to je z toho tak nějak cítit. Tady se ale vrátil k ambientu, který vždy tvořil nedílnou součást jeho výrazu. Filmová ambientní atmosféra, absence rytmů a postupně budované kompozice, které je třeba nechat plynout, jako vodu v zamlžené krajině. Můžeme tu slyšet dozvuky nástrojů, které jakoby přikryl závoj sněhu a mlhy, jako koláž uprostřed západu slunce nad opuštěnou krajinou.

Be Left to Oneself se nevyžívá v hlubokých basových linkách, kouzlí tajemné nálady kdesi nahoře, jemné krajky živě organických zvuků, natrhaných a míhajících se ve vzduchu. Keosz neusiluje o melodie, které by bylo potřeba si zapamatovat. Jde tu o vytvoření jisté atmosféry a nálady každé z jedenácti skladeb, bez opakovacích sekvencí, bez rytmů. Je to neurčitý druh dark ambientu, kterému ta druhá polovina sousloví není úplně šitá na míru. Je to jako symfonie malovaná na zamlžené sklo. Stejně křehká a pomíjivá. Podobně magická.

Keosz vytvořil originální dílo, které obstojí i co se týká světové produkce. Ve srovnání s tím, co tento label produkuje, se jedná o dílo méně temné - kosmická produkce Sabled Sun nebo Atrium Carceri jsou jinde, zejména co se týká basových podkresů a hloubkového ponoru až na zvukové dno. Je to zajímavý protiklad v produkci jinak velice chladného severského labelu, který umí vydávat i alba, co ukazují zvukový kontrast.

Kdokoli si k této nahrávce najde cestu, nebude litovat. Každopádně hudba to není určená pro každého, což ale tvoří zásadu většiny atmosférických ambientních věcí.