|
|
||||||||||
Není tomu tak dávno, co mé srdéčko samým štěstím plesalo při nekonečném protáčení placky Hisingen Blues, tedy druhého albového záseku švédské partičky slyšící na jméno Graveyard. Partičky, která se zhlédla v prapůvodní syrové podobě hard rocku, jejíž kouzlo a říz dokázala s odzbrojující přirozeností přenést napříč několika dekádami do současnosti dokonale neporušené, ba co víc, obohacené o nepřeslechnutelnou porci svěžích nápadů, jaké by dnes klasikové žánru a velké vzory, od kterých Graveyard čerpají podstatnou část své inspirace, jen ztěží dokázali napěchovat do stříbrného kotoučku, případně černých drážek klasického vinylu.
Omluvte mé rouhačství, ale přiznejme si to otevřeně, kdy naposledy nahrála nějaká hard rocková instituce ověnčená slávou a milionovými prodeji album, jež by si skutečně zasloužilo absolutorium? Deep Purple, Uriah Heep, Heaven And Hell (tedy Black Sabbath) ti všichni vydávají, anebo v uplynulých letech vydali "dobrá" alba, hráčsky sice mistrovsky zvládnuté, bohužel jaksi sterilní, postrádající šťávu, tah na bránu a výraznější momenty. Tedy přesně to, co všechny zmíněné spolky v minulosti zdobilo a určovalo onu tenkou hranici mezi průměrem a první ligou. Jakoby s ubíhajícími léty, vyprodanými koncertními šňůrami a nepočítaně modřinami od neustálého plácáni po zádech zástupy věrných za stvoření historických milníků definující podobu současné rockové hudby, postupně ztratily cit pro jednoduchou, chytlavou skladbu a svou pozornost obrátily směrem k překombinovaným a dýchavičným kompozicím.
Notně pocuchaný prapor hard rocku tak možná trochu paradoxně nyní vyzvedávají z prachu a špíny nikoliv samotní stvořitelé stylu, nýbrž právě pokračovatelé jako Graveyard, čili (s trochou nadsázky) mlíčňáci, kteří ale za svou krátkou existenci již stihli světu dokázat, že rozhodně nehodlají být nikomu pro smích.
Maximálně intenzivní prožitek ze stále ještě novinkového alba Hisingen Blues u mě vyústil v logické nutkání přivést domů stůj co stůj i jeho bezejmenného staršího brášku, který se na svět vyloupl již v roce 2007, a na jehož zplození se podílela ještě původní sestava Graveyard, tedy i kytarista/zpěvák Truls Mörck, jenž kapelu opustil těsně po dokončení nahrávacího procesu v květnu 2007. Z jakého důvodu, se mi bohužel z ne příliš obsáhlých internetových zdrojů nepodařilo zjistit. Ale vklad, jímž nakonec na prvotinu přispěl, rozhodně stojí za výraznější zmínku. Truls si krom kytarových partů totiž střihl i sólový zpěv hned ve dvou skladbách, jeho čistší hlasový projev skvěle ozvláštňuje zpočátku klidnější, postupně však znamenitě gradující Blue Soul, kterou bych se nebál označit jako jeden z (mnoha) vrcholů alba a As The Years Pass By, The Hours Bend, napumpovanou až po okraj rockující šlapavou rytmikou a chytlavými řinčivými kytarami. Ostatním songům vládne s naprostou jistotou Joakim Nilsson stejně dobře zvládající jak odlehčenější čisté pasáže, tak řádně neurvalé chvilky, kdy z jeho nakřáplého, důrazného přednesu doslova běhá mráz po zádech. Zkrátka frontman, jak má být.
Co se týče kvalit zbylých spoluhráčů, ani zde není, co řešit. Kapela šlape jako perfektně promazaná mašina a v každé sekundě odvádí naprosté maximum. Stejně jako na Hisingen Blues i zde cítím doslova na každém rohu tvůrčí přetlak, všechny skladby v sobě skrývají značný náboj, skvělé kytarové linky, melodie, nápadité změny temp, k tomu autenticky znějící archaický zvuk navozující uvolněnou atmosféru počátku sedmdesátek. Přesně tak si představuji vynikající hard rockovou nahrávku, žádná vata, žádné nudné pasáže, tohle album vás jednoduše vtáhne do děje, ať chcete, nebo ne. Budu se opakovat, ale těžko vyzdvihnout byť jen jeden jediný song. Od začátku do konce si nahrávka drží proklatě vysoký standard a slabých míst během necelých čtyřiceti minut najdete méně, než rozkvetlých sedmikrásek na zasněžené sjezdovce. Takové Evil Ways, Thin Line nebo Don´t Take Us For Fools jsou nabité energií a radostí z hraní až k prasknutí, žádné silácké pózy, divadýlko nebo dinosauří kostýmy, nic takového k zaujmutí posluchačovy pozornosti Graveyard nepotřebují. Jen precizní souhra, přímý tah na bránu a plné hrsti neotřelých nápadů. Jak prosté, že?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:TeePee Records
Vydáno:Únor 2008
Žánr:retro hard rock
Joakim Nilsson - guitar, vocals
Truls Mörck - guitar, vocals
Rikard Edlund - bass
Axel Sjöberg - drums
1. Evil Ways
2. Thin Line
3. Lost In Confusion
4. Don't Take Us for Fools
5. Blue Soul
6. Submarine Blues
7. As The Years Pass By, The Hours Bend
8. Right Is Wrong
9. Satan's Finest
Graveyard
Innocence & Decadence
Graveyard
Lights Out
Graveyard
Hisingen Blues
The Canyon Observer
Nøll
October Falls
The Womb of Primordial Nature
Mark Lanegan
Gargoyle
Voidhanger
Dark Days of the Soul
Ketha
2nd Sight
Cave In
Final Transmission
Ageless Oblivion
Penthos
Chaos Echœs
Transient
Goregrindová kapela Sick Sinus Syndrome vydává na značce Obscene Productions své druhé album nazvané Sick Sinus Syndrome. K dispozici bude na CD a MC ...
23.3.2023Pozvánka na brněnskou Sibiř v rámci temně metalového večera dvou rakouských kapel v doprovodu domácího industrialu. Akce se koná 9.dubna a vystoupí Ne...
23.3.2023Z nedávného rozhovoru (ZDE) bylo celkem patrné, že Tamás Kátai je stále plný elánu, o čemž svědčí i aktuálně ohlášené vydání nové desky jeho stěžejníh...
23.3.2023Z nadcházející desky VIII: Selenotrope zahradníků Botanist byl zveřejněn druhý singl, a to skladba Epidendrum Nocturnum - slyšte ZDE. Celé album pak o...
21.3.2023Z nadcházející desky Holocene (vychází 19. května na Pelagic Records) byl právě vypuštěn další singl, videoklipem opatřená skladba Sea of Reeds. Aktu...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.