Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slyš prolog norské mytologie, sedni ke studánce a přemýšlej o bytí, které pohání tvůj krok. Povím ti příběh z již zašlého letokruhu, z dob dávných věků, kdy stromy podávaly svědectví každého dne a voda dala se pít přímo z bystřiny, která lemovala skromnou usedlost, mrav i knihy, do nichž byly zapsány příběhy minulosti. Postava sedíc pod památným stromem Yggdrasil a spřádajíc pramen minulosti, jež pohlíží zpět a bere si své v dnešní den. Vypovídá, vzpomíná a spojuje v jedno sdělení ony časy, které znamenaly mnoho. Tam kde dnes stojí statek tvůj, tam kdys mýtina prostá. Tam kde zahrada tvá v tento den, tam v onen čas jezero s množstvím ryb. Uctívej tak co bylo, věř tomu co je a vyhlížej moc přírody, ze které pochází vše. Vše od pradávna. Minulost nechť řídí mysl tvou a neusedá v prach.

Borknagar sami ve svých prohlášeních těsně před očekávaným vydáním novinky "Urd" mluvili o jakémsi návratu v čase. Důraznějšímu obratu k vlastním kořenům, k jakési provázanosti s alby, jež měly závažnější dopad na je samotné, než poněkud uvadající tvorba posledních let. Řekl bych, že od doby, kdy nastoupil do řad kapely vokalista Vintersorg, došlo k postupnému sesuvu nápaditosti, víry ve zdravou kreativitu a dostavila se plytkost, rozmázlost a místy až zbytečnost. Jako poslední skutečně dobré a hodné jména Borknagar považuji album "Empiricism", dále už měla alba klesající tendenci, i když folkové "Origin" mohlo zaujmout a "Epic" sebou neslo cosi málo invence, což se nedá říci o podivném "Universal". Opakující se postupy, mdlé nápady a laciná rozpoznatenost, co bude ten daný časový úsek následovat, se vtíraly do podvědomí čím dál neodbytněji. Borknagar sami toužili po změně.

Tu má reprezentovat aktuální sbírka devíti toulek zpět v čase pojemnovaná "Urd". Do sestavy se vrací vokál minulých alb Simen, který tak na nové desce výrazně podporuje trochu statičtější projev Vintersorga. Po vokální stránce dosáhli Borknagar nejspíš samotného nebe, protože opěvovanější mistry hrdla lze nalézt jen po těžkých útrapách. Zejména díky vokálům, a tím jak jsou celkově pojaty a propojeny, se albu dostává dalšího rozměru. Po stránce hudební Norové vkročili zřejmě někam do období "Empiricism" co se týká tvrdosti a majestátnosti. Vypíchnout z těchto pozitiv je nutné to nejpodstatnější. Borknagar se na "Urd" znovu mění v sebevědomou kapelu, která si dovolí spojit mnohem více motivů a nespokojí se s průměrným málem. Vidím mocně rozkročenou skupinu, která se znovu nadechla, načerpala z okamžiků své minulosti a nechala tak do své nejnovější tvorby zapůsobit mnohé ze svých odkazů a zkušeností.

"Urd" je albem mnoha podob, jen svému statickému předchůdci se nepodobá prakticky v ničem. Jeho síla roste skladbu od skladby, není plýtváno nápady na startu urdí projížďky, neb je nápadům nakloněno celé dílo a poslech přináší mnohá překvapení. Novinka není nějakým revivalem sebe sama. Je to onen památný strom Borknagar, jehož koruna je nyní rozkvetlá a košatost nabyla na rozměru.

Největší plus tedy spatřuji v otevřeném spojení dneška se včerejším soumrakem, obohaceném o nové, jež propojení obou přináší. Ač jsem měl původně o osud těchto přírodních myslitelů z řad metalových chasníků jisté obavy, novinka je rozmetala a posunula mi Borknagar zpět do míst, kde si je přeji vidět a slyšet hrát. Albem "Urd" došlo k ukončení jakési hybernace, kdy se zdálo být vše lhostejným a mnohokrát řečeným. Takový nový vítr ve staré kapele, který dorazil do koruny Yggdrasil právě včas.

V některých článcích a zmínkách o novince se člověk může setkat až se superlativy hovořícími řečí nejvyšších čísel. Podobný názor nezastávám, jsou zde ještě patrné rezervy, je kam jít, kudy pokračovat. Jsou zde ještě místa, která by si zasloužila větší péči, aby se o nich mohlo mluvit jako o tom vůbec nejlepším. Samotná proměna mi ale stačí k tomu, abych Borknagar viděl na dosah svých nejlepších let spojených i s albem "Quintessence", ovšem na spojení "na dosah" bych kladl zváštní důraz. Ano, jsme tady, jsme zpět, jsme připraveni a konkurenceschopní. Jsme Borknagar, ti co patří k elitě a hrdě hledí v kraj. A to je myslím to nejdůležitější, že tahle kapela ještě neřekla své poslední slovo.

Tak zněl ten příběh co povědět měl, že není starý ten, kdo moudrý je a celý život žil jako dobrý člověk. Teď zavři knihu i oči své a zamysli se nad tím, kdes byl, kudy vedla cestá tvá a co dobré ti přinesla. Přemýšlej jak jej uchopit a nechat nenásilně vnést mezi nové prožitky a zkušenosti. Pohleď ve stromy, co v nich vidíš. Neb není strom, co neví, co v kořenech se skrývá.