Recenze: Keys of Henoch - Luciferian Drone Magick (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Keys of HenochLuciferian Drone Magick (EP)

Garmfrost20.2.2023

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: všem možném a všude

VERDIKT: Luciferský drone umí seknout drápem.

Jsou kapely a projekty, o nichž se ví i to, jakou velikost bot nosí. Pak jsou tací, o nichž se neví nic. Kapely tají úplně všechno, mluví za ně přece hudba. Pak jsou zde interpreti, kde mlžení nevadí, působí to přirozeně a vy nehledáte nic, jen posloucháte. Mezi takové dle mého skromného názoru patří německý no name projekt Keys of Henoch.

Když budu chtít mluvit o tom, co vím, můžu říct, že stylu prvotiny Luciferian Drone Magick, která vyšla loni v létě, krásně sluší název. Hlavním výrazovým prvkem je skutečně drone. Drone a black metal. A magická atmosféra. EP Luciferian Drone Magick obsahuje pouhou jednu něco málo přes dvacet minut dlouhou skladbu Ascension of Qayin (First Evocation). Ještě než se ale rozjedu, musím zmínit i zvláštní demo nesoucí „název“ Rehearsal Jam December 2019. Nahráno bylo v lednu 2020 ve dvojici M. K. – Transcending Keys a S. K. – Time Travelling Guitar, ale necelých deset minut brnění a drnění mělo význam zejména pro jamující dvojici a tvořilo podklad pro věci nadcházející.

Luciferian Drone Magick bylo nahráno jedním člověkem – BSSK v červenci loňského roku. Mix a post produkci dostal na starosti Sebastian Scheicher. Neznám, ale dočetl jsem se, že se jedná o vyhledávaného německého producenta a zvukového inženýra. Mastering obstaral Frederic Arbour z dark/ambientového projektu Cyclic Law. Nutno říct, že zvuk nahrávky je laskominka. Duní a vrní, přitom krásně vyzní každá sykavka. Album doprovází jednoduchý, avšak oku lahodící front cover, kde naleznete starý symbol hada pohlcujícího si vlastní ocas v ně kruhu draka.

Desku Ascension of Qayin (First Evocation) není snadné popsat slovy. Střídají se v ní prvky black metalu, drone s lehkým dotekem ambientu. Líbí se mi i hlasová složka obsahující syčení a šeptání či growl ryčení. Hlas je samozřejmě pouze jedním z nástrojů. Hlavní důraz je kladen jak jinak na zvuk a šamanskou rytmiku hnanou samply. Bezmála polovina skladby tepe v elektronickém módu, do něhož se vlévají kytarové vyhrávky a vokální zvuky.

O albu se začíná mluvit až letos, čehož důvodem může být vydáním nahrávky na kazetě. Dle doporučení na bandcampu je nutné poslouchat jen hodně nahlas a v opilosti. Souhlasím, funguje to líp.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D