Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Phragments je slovenský dark ambient projekt, jehož hlavní síla pramení v minimalistickém zhudebnění času apokalypsy. V převedení děje do monoliticky neodkladné fáze, kdy se nacházíme v prostředí, kde ono samotné a jeho blízké okolí brzy navěky zhasne pod silou tíživé destrukce. Mluvíme však jazykem přítomnosti, protože je pravdou, že starší materiál oplývá rytmičtější a živější podobou minoritní elektroniky. Poslední tóny ale patří depresivní epice a těch se dnes držme.

Pod štíty kamenných hrdinů dobrovolně sídlí Matej Gyarfáš, autor tohoto sklíčeného, ovšem také monstrózně působícího světa. V mé mysli produkce Phragments funguje na způsob propojení gigantů z krajiny Mordoru a hvězdných nekalostí odkudsi z časoprostoru. Propojení, jenž dává na srozuměnou, že naše dny jsou sečteny.

Přesně s těmito pocity si vychutnávám poslech alba All Towers Must Fall. Klenuté, težké stíny se sklánějí na vyprahlými údolími a při pohledu vzhůru jsme svědky zvláštních jevů a obrazců, které nepatří do tohoto světa. Ona hudba Phragments sama o sobě nepatří mezi běžné strasti běžných smrtelníků. Může evokovat různé představy a parafrázovat reálné osudy těžce zkoušených kultur a zemí, ale její pravý význam vidím daleko od nás.

Je to fantaskní temnota. Dílo zkázy vměstnané do valících se zvukových koridorů napříč územím. Po celou dobu poslechu jsme svědky těžké a bezvýchodné situace, apokalyptické mlhoviny, jež se rozprostírá nad krajem a probouzí neodkladné. Drsně servírovaná a monotónně valivá clona skepse, jež je tu a tam doprovázena dalšími vjemy a orchestrálním pozadím.

Album All Towers Must Fall bylo samostatně vydáno již během minulého roku a zkraje toho letošního se dočkalo 2CD vydání, kdy Matejův domácí label zaspolupracoval s Malignant Records a klasickou nahrávku doprovodili live záznamem z Hradeb samoty 2014. Tehdy na rosickém zámku Phragments nabídli první čtyři skladby z aktuálního CD a ty doplnili dvěma dalšími kousky, které na původní vydání nepatří. Jejich pravý význam jsem nedopátral, ale možná jsem se jen málo snažil...

Destrukce světa Phragments probíhá v obstojném zvukovém doprovodu, jehož sílu jsem se snažil poznat co možná nejniterněji. K pravé extázi je daleko, k něčemu, co nemá smysl pokoušet však ještě dál. Spokojenost je na místě, protože tohle ztvárnění fascinace temnotou a apokalypticky burácejícího ambientu je mi celkově po chuti, i když pokud budu chtít skutečně podlehnout, nechám to na ambicióznějších projektech jiných jmen. Platí však jedno - slušná práce.