Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khthoniik Cerviiks - Æquiizoiikum

Khthoniik CerviiksÆquiizoiikum

Garmfrost14.12.2020
Zdroj: CD
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Do technicky vymazleného souboje extrémního metalu s hácéčkem diktátorsky vstupuje také punková drzost a nespoutanost. Æquiizoiikum je sci-fi jízda po galaxiích vnitřních i vnějších...

Když jsem v recenzích na nové album německých Khthoniik Cerviiks Æquiizoiikum opakovaně narazil na spojení jejich muziky s tvorbou nedostižných vesmířanů Voivod, napadlo mě, že za a) recenzenti neznají nic jiného, nebo za b) něco na tom je. Po lehkém poslechu jsem naznal, že za b) je správně a že já musím mít jejich cédo, děj se co děj.

 

Khthoniik Cerviiks není začátečnickou kapelou, která by měla zapotřebí různé přirovnávání ke slavnějším jménům, nicméně fluidum Voivod evidentně mělo velký vliv na to, jak bude znít. I hluchému dojde velice rychle, že se zde nekopíruje, nekrade. Muzika Khthoniik Cerviiks je extrémní, je deathová i blacková a silně atmosférická. Sci-fi náměty z jejich muziky doslova stříkají, o čemž by obal a vnitřek bookletu mohly povídat dlouhé příběhy.

 

KC

 

Srovnal jsem novinku se staršími počiny a s úctou si uvědomil, jak moc na sobě kapela maká a vyvíjí se. Rovněž mi je jasné, že tomu, komu učaroval debut  SeroLogiikal Scars (Vertex of Dementiia), bude novinka připadat příliš uhlazená a „čistá“. A to nemluvím o total undergroundoých demáčích. Já jsem prvotní tvorbou zůstal nepolíben, a tak si mohu Æquiizoiikum užívat do sytosti.

 

Vlastně nejvíc mě zaujala nespoutaná divokost, které jsou skladby na albu plné. Po parádním industriálně elektronickém intru KC Exhalement 4.0 (Welcome to HAL) se deska rozjede v rozervané řezničině Odyssey 3000. V kytarách jsou Piggyho stopy nejznatelnější. Surová vřava je díky lehce disharmonickým strunovým vyhrávkám jakoby šíleně hravá. Tempo prakticky nezpomalí, byť o blast beaty se rozhodně nejedná. Vokály se zcela přirozeně přelévají mezi hlubokým growlem a ukřičeným screamem. Do technicky vymazleného souboje extrémního metalu s hácéčkem diktátorsky vstupuje také punková drzost a nespoutanost. Vím, že punk je teď klišé, ale jsou kapely, které s ním umí zacházet, aniž by vypadaly jako blbci.

 

Když jsem se při neustále opakovaných posleších zamýšlel, cože to vlastně hraje, občas mě napadlo, že pro nepozorného by Æquiizoiikum mohlo znít pěkně bordelářsky. A že vlastně vedle výše zmíněných stylů je hnacím motorem také šílený noise. Ten způsobuje, že se občas totálně normální rocková vyhrávka mění ve střelhbitou blíže neurčitou bláznivinu. Ani se nevzpamatujete a deska končí tak jak začala. KC Inhalement 4.0 (Nothiing-Niihiil-Non) album uzavírá dokonale mimozemským způsobem.

 

 

Nevylezl jsem z hudební university, abych dokázal plně vychutnat a hlavně popsat to, co se line z beden. Já si užívám upřímnou radost ze hry, extrémní tah na branku, suprové vyhrávky a chytlavou atmosféru. Je radost vnímat, jak dobře to klukům hraje a tvoří. Iron Bonehead sakra věděli, s kým podepisují smlouvu. Khthoniik Cerviiks rozhodně není kapelou z řady, nebo kterou lze zaměnit s kýmkoliv, přesto že sami jsou ovlivněni genialitou nedostižných Voivod. Vesmírná odysea může začít…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky