Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Khthoniik Cerviiks - Æquiizoiikum

Khthoniik CerviiksÆquiizoiikum

Garmfrost14.12.2020
Zdroj: CD
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Do technicky vymazleného souboje extrémního metalu s hácéčkem diktátorsky vstupuje také punková drzost a nespoutanost. Æquiizoiikum je sci-fi jízda po galaxiích vnitřních i vnějších...

Když jsem v recenzích na nové album německých Khthoniik Cerviiks Æquiizoiikum opakovaně narazil na spojení jejich muziky s tvorbou nedostižných vesmířanů Voivod, napadlo mě, že za a) recenzenti neznají nic jiného, nebo za b) něco na tom je. Po lehkém poslechu jsem naznal, že za b) je správně a že já musím mít jejich cédo, děj se co děj.

 

Khthoniik Cerviiks není začátečnickou kapelou, která by měla zapotřebí různé přirovnávání ke slavnějším jménům, nicméně fluidum Voivod evidentně mělo velký vliv na to, jak bude znít. I hluchému dojde velice rychle, že se zde nekopíruje, nekrade. Muzika Khthoniik Cerviiks je extrémní, je deathová i blacková a silně atmosférická. Sci-fi náměty z jejich muziky doslova stříkají, o čemž by obal a vnitřek bookletu mohly povídat dlouhé příběhy.

 

KC

 

Srovnal jsem novinku se staršími počiny a s úctou si uvědomil, jak moc na sobě kapela maká a vyvíjí se. Rovněž mi je jasné, že tomu, komu učaroval debut  SeroLogiikal Scars (Vertex of Dementiia), bude novinka připadat příliš uhlazená a „čistá“. A to nemluvím o total undergroundoých demáčích. Já jsem prvotní tvorbou zůstal nepolíben, a tak si mohu Æquiizoiikum užívat do sytosti.

 

Vlastně nejvíc mě zaujala nespoutaná divokost, které jsou skladby na albu plné. Po parádním industriálně elektronickém intru KC Exhalement 4.0 (Welcome to HAL) se deska rozjede v rozervané řezničině Odyssey 3000. V kytarách jsou Piggyho stopy nejznatelnější. Surová vřava je díky lehce disharmonickým strunovým vyhrávkám jakoby šíleně hravá. Tempo prakticky nezpomalí, byť o blast beaty se rozhodně nejedná. Vokály se zcela přirozeně přelévají mezi hlubokým growlem a ukřičeným screamem. Do technicky vymazleného souboje extrémního metalu s hácéčkem diktátorsky vstupuje také punková drzost a nespoutanost. Vím, že punk je teď klišé, ale jsou kapely, které s ním umí zacházet, aniž by vypadaly jako blbci.

 

Když jsem se při neustále opakovaných posleších zamýšlel, cože to vlastně hraje, občas mě napadlo, že pro nepozorného by Æquiizoiikum mohlo znít pěkně bordelářsky. A že vlastně vedle výše zmíněných stylů je hnacím motorem také šílený noise. Ten způsobuje, že se občas totálně normální rocková vyhrávka mění ve střelhbitou blíže neurčitou bláznivinu. Ani se nevzpamatujete a deska končí tak jak začala. KC Inhalement 4.0 (Nothiing-Niihiil-Non) album uzavírá dokonale mimozemským způsobem.

 

 

Nevylezl jsem z hudební university, abych dokázal plně vychutnat a hlavně popsat to, co se line z beden. Já si užívám upřímnou radost ze hry, extrémní tah na branku, suprové vyhrávky a chytlavou atmosféru. Je radost vnímat, jak dobře to klukům hraje a tvoří. Iron Bonehead sakra věděli, s kým podepisují smlouvu. Khthoniik Cerviiks rozhodně není kapelou z řady, nebo kterou lze zaměnit s kýmkoliv, přesto že sami jsou ovlivněni genialitou nedostižných Voivod. Vesmírná odysea může začít…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky