Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dnes si budeme promítat. Pohodlně si sedneme do křesla obýváku a pustíme si zapomenuté záznamy z doby, kdy jsme byli děti a svět kolem nás byl strašně velký a plný otazníků. Možná si začneme rovzpomínat na chvilky strávené s rodiči, které už dávno zmizely z paměti. Možná se nad tím pousmějeme, možná ukápne slza a možná si určitý moment děje na chvíli zastavíme, budeme si jej do zblbnutí vracet a hledat něco, co nám kdysi uniklo nebo nás sotva mohlo zajímat. Co spustilo moje pochybnosti? Co stojí za mou nemocí? Proč jsem dnes takový a ne jiný? Otázky a možná také odpovědi. Jde o to, co jsme schopni vylovit v paměti.

Pär Boström je na poli cinematického minimalismu známé jméno. Jeho diář čítá jména jako Kammarheit nebo Cities Last Broadcast a v obou případech jsme se dočkali velmi zajímavých nahrávek podněcujících zasuté touhy a myšlenky. Dnes se ovšem podíváme na zoubek dalšímu kandidátovi na post snílka roku. Teahouse Radio je projekt, který léta shromažďoval zvuky a nitě nálad, aby dal letos na jaře vzniknout svému prvnímu albu Her Quiet Garden. Léta v tomto případě znamenají rozmezí 2004 - 2017, což je docela dlouhá doba na to být si jistý, že uzrál pravý čas na ucelení jednoho konceptu a jeho vydání.

Hudba zaznamenaná pod názvem Teahouse Radio je lehká i těžší projížďka sny, vzpomínkami a křehkými pocity. Spojení nostalgie a melancholie, chill-outová temnota, kombinace kontur dark ambientu a prosluněné relaxace, která netrvá věčně. Jako kdyby Atrium Carceri jeli na výlet s Boards Of Canada a bylo jim spolu dobře, protože si všichni přišli na své. Je to terapie, zvuková katarze a promítání si vlastních diapozitivů z dětských let. Ne vše je klasicky milé a přátelské, vypadá to, že někde v dálce probíhají souboje strachu, ostychu a nakonec (jako např. v Underwater sleep orchestra) se spustí i čistá pochybnost nad vlastní existencí. Není tu jen zahrada, sušenky, mladá maminka a šlapací auto s talířem čerstvě natrhaných třešní. Vzadu za domem je houpací síť a někdo v ní leží. Za plotem se míhají postavy a těžko říct, co se může stát...

Představy a sny, nebo realita? Každopádně na to Pär Boström šel s citem a porozuměním. Na procházku do světa minulosti, kde je vše rozmazané, protože současnost a minulost dělí spoustu let. Tohle jinak než v záměrném zastření servírovat nelze, vzpomínky totiž zastřené jsou. Hudba alba Her Quiet Garden, to je kombinace akustiky a elektroniky, kdy se na bázi lehkosti prostřídá brnkání strun i zkreslený sound starých, někdy až důvěrně známých pohledů zpět a vzájemně se protne.

Snová tajuplnost, probuzení starých pocitů, to vše je Her Quiet Garden, to vše nese na svých lehkých a spoře vrstvených tónech. Jejich následování chce v sobě najít špetku trpělivosti a schopnost oddat se křehkému prostředí nostalgie a hudebního minimalismu. Ne každý je hoden, to je samozřejmé. Jako spuštění zasutých emocí ovšem může tohle album skvěle posloužit. Je v těch správných rukách a bylo pořízeno v těmi nejlepšími úmysly. V dušičce to bude zase hlodat...