Recenze: King Parrot - Holed Up in the Lair (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

King ParrotHoled Up in the Lair (EP)

Garmfrost20.11.2020

Zdroj: mp3 / promo od vydavatele

Posloucháno na: všem možném

VERDIKT: King Parrot jsou zpět. Jsou krátcí, ale divocí a fest nasraní. Holed Up in the Lair ovšem za poslech stojí a ne že ne!

King Parrot jsou zpět a to se čtyřmi doposud nezveřejněnými skladbami, které mrskli na nové EP Holed Up In The Lair. Borci se podle svých slov nudili, protože díky koroně nemohli vyrazit na turné a tak skladby, které složili a nahráli za pouhé čtyři dny uprostřed turné v roce 2017 k desce Ugly Produce, ošetřili post produkcí a vydali. Ať je zábava.

kingparrot

EP je tak strašně moc krátké (sedm a půl minuty), že jen během psaní jsem si desku pustil snad desetkrát. Tak rychle psát neumím, hehe. A co obnáší Holed Up In The Lair? Čekal jsem odřezky z Ugly Produce, ale není tomu tak. Tyto čtyři řezby jsou opět o kousek jinde než předchozí nahrávky. Produkce je o podstatný fous čistší, kluci vyhranější, ať už se výsledek jeví, jak chce.

Zřejmě nejzajímavější jev ípíčka je hostující Phil Anselmo ve skladbě Nor is Yours. Tedy ne, že by jeho příspěvek byl kdoví jak veliký. Youngy všechno přeřve. Kdybych nevěděl, že ho mám čekat, ani si ho nevšimnu. EP bylo zvěčněno ve Philově studiu Nosferatu's Lair, odkud byl zřejmě už jen krůček k této spolupráci. I další zveřejněná Banished, Flawed then Docile stojí za velký hřích. Zřejmě nejmasívnější song obsahuje nejvíce změn. Jak rychlostních, tak stylových. Každá ze čtveřice je jiná a stejná zároveň. Stejné jsou svým nespoutaným naturelem a hitovostí. Vím, v tomhle ranku podobné označení může být divné, ale nenapadá mě nic příhodnějšího. Však zkuste. Neprohloupíte.

Holed Up In The Lair jen prosviští, ale zanechá silný dojem. Skladby se přelévají mezi Slayerovským thrashem a grindovou bestialitou. Grind má tentokrát krapet navrch. Minutu, dvě dlouhé skladbičky v sobě mají dostatek nápadů a změn, aby kratičký formát působil zábavně a nutil k dalšímu poslechu. Skladby jsou fest divoké, ale pestré a sakra dobře zmáknuté. Zatímco Ugly Produce jsem vychutnal s výhradami, Holed Up In The Lair si mě získalo všemi smysly. EP není zasypáno nic neříkajícími výplachy, ale příjemně kytarově řeže. Po závěrečném prdnutí si desku pouštím znovu a pak zase. Bomba!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!