Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Koldbrann nepatří mezi nejakčnější party. Jejich status stojí a padá s věhlasem a silou nahrávek, ne jejich počtem. Vždyť od Vertigo uteklo jedenáct let. Doposud se neoposlouchalo. Když se ovšem na jednotlivé počiny podíváme i s odstupem času, je evidentní, že méně je někdy více a že ani prvotina Nekrotisk Inkvisition nezestárla ani o chlup. Koldbrann jsou skvělými produkty norského black metalu se vší jeho parádou. Členové kapely patří mezi dobře známá jména tamního podsvětí. Stylově kapela prodělala zajímavý vývojový proces. Od klasického jedovatého blacku se posunula směrem k black’n’rollovým liskancům. Aktuální novinka Ingen Skånsel tyto prvky příjemně propojuje, čehož výsledkem je výživný mix nasypané černoty přísně vedené v devadesátkovém módu, špinavého punku a moderního narockovatělého black’n’rollu. Že to zní divoce? Také je…

Vertigo bylo více než poctou Satyricon, Darkthrone a jejich následovníkům. Pod houpavými vlivy jsme slyšeli lidové nápěvy, broušení kosy a byli udiveni, jak na sobě Koldbrann dokázali zapracovat. Nyní po letech zaznamenáváme, že se Koldbrann vymanili z cesty čisté produkce předchůdce, obal i logo jsou opět více hašišácké a styl sakra špinavější a vzteklejší. Desku otevírající titulní skladba ukazuje, že tentokrát se bude více pogovat a hrozit. Bicí rytmus v klidu přeskakuje mezi polka tupa tupa a blast beaty, tremola, udivující nebohého příznivce předchozí desky, odmaskovala kytarové umění na kost. Pár akordů a tolik zábavy.

Důležitou součástí hudebního spektra Koldbrann je řádně nabroušená baskytara, která skladbami prostupuje, tvrdí je a dodává jim další rozměr. Basa je to jednoduchá, žádný art proto nečekejme. Spíše ten punk. Novinka je přímočará, že to více nejde. Ale to nevadí. Energii by mohla rozdávat. Může se zdát, že se s úvodním songem Koldbrann unaví, ale s dalším příspěvkem začíná být jisté, že tentokrát se běsní a nenávidí. Příznivcům progresivnější stránky Koldbrann se asi bude stýskat, ostatní si mohou libovat při požitku kvalitního a nestárnoucího pravověrného zla.

Většinou nebývám takovým zjednodušováním příliš nadšený. Koldbrann mi ovšem příjemně kápli do noty. Jejich jednoduchost, či přímočarost je vedena zkušenýma rukama a promyšlena zručnou myslí. Všechna jedovatost a vzteklost funguje, není upocená a nevěrohodná. Koldbrann se našli, vývoj nechávají znít spíše ve skladatelské rovině. Nevzhlíží k virtuózní metě, nechce se jim měnit scénu a netouží, aby se o nich psalo v učebnicích. Hrají čertovský bordel a jde jim to pěkně od ruky.