Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

I když se o nich moc nemluví, jejich kořen je silně vrostlý do žánrového substrátu. Jejich diskografie mluví za vše - sedm řadových alb, tři epíčka, kompilace... Sestava je víceméně stabilní a současní členové se s různými přestávkami nakonec vždy vrátili do náruče Konkhra. Nicméně jakýmsi tmelem a současně totemem, kolem kterého se celá kapela točí, je zpěvák a kytarista Anders Lundemark, který kapelu zakládal. Jeho hrdelní katar žene Konkhra dopředu a daří se jim nahrávat dobré desky.

Letošní novinka se volá Alpha And The Omega. Snažím se v tom nevidět a nehledat nic osudového, název jako každý jiný. Titulní skladba je nicméně otvírákem celé nahrávky, proto alpha v názvu svůj význam má. Skladba razantně roztápí pod kotlem a po prvních tónech musí být spokojen snad každý fanoušek death metalu. Poctivé řemeslo, tradiční evropská práce, která na první poslech nebije do očí žádnou okatou podobností, ale současně sází na osvědčené postupy, pro které mám pro tento styl slabost. Nahrávku charakterizuje důrazný rytmus, který jako těžké kroky nohou v kanadách odpočítává plynoucí čas. Rytmika dobře, často a nápaditě porcuje průměrně dlouhé skladby, které balancují někde na hranici čtyř pěti minut. Je to ta správná motorárna v základech, která se hlavní měrou podílí na masivním těle alba.

Není momentu, kdy bych při zkoumání desky někde klimbal nebo upadal do hibernace. Moje pozornost je neustále v pohotovosti. Přesto mi některé momenty puls až nebezpečně zrychlí. To když se jako stín snažím kopírovat skladbu, která se dává všanc rychlosti a trhá falešně pevné břehy. Mohl by to být příklad velké části skladeb, ale u některých je to jen chvályhodný standard, zatímco jinde za tím vidím víc. Možná méně energie, ale zato silnější kouzlo se zjevuje tam, kde se kompozice dusí ve středním tempu a vláčně tahají artilerii kostrbatým terénem. Jakoby se v nich nebeská klenba ještě víc přiblížila povrchu země a co se hne hrozila spálit bleskem. Tíhu klenby a jistou duševní posedlost si na bedrech nese vynikající Thoth, která patří mezi to nejlepší, co album nabízí. Když k tomu přidám nasamplovaný sborový zpěv v úvodu skladby, který vytváří lehký atmosférický polštář jinak drsnému materiálu, mám jasno.

Konkhra u mě bodují hlavně tím, že nevyznávají styl monolitické destrukce, kdy by se valili jako buldozer a váleli nás jedním stylem od začátku do konce. Naopak se nám snaží chvíle s deskou zpříjemnit členitou krajinou a měnícím se klimatem. Není to jen a pouze death. V tratolišti staré krve se dají dohledat stopy rock´n´rollu, intro jedné skladby vyvolá před očima peklo zákopové války, anebo se v závěru alba pohne slunce nad pyramidami. Takové drobné detaily prokazují nahrávce dobrou službu. Do čela pelotonu originality se sice neprosadí a je možné se místo na jejich práci zaměřit na někoho podobného, ale přesto jako celek je "Alpha/Omega" vymakaná deska silně překračující průměr. Dokázal jsem si užít každou z dvanácti písní a zůstávám jejím fanouškem.