Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Velmi zajímavá věc spatřila světlo světa z chladného Islandu. Kontinuum jsou velmi mladá kapela,  která vznikla teprve nedávno, ale svým debutním albem "Earth Blood Magic" přinesla čerstvé osvěžení v podobě kvalitního materiálu.

Kontinuum se hudebně pohybují v lehce progresivních post-blackových vodách. Již při poslechu první skladby "Endgame" vás určitě napadne přirovnání s mistry Sólstafir a nebudete daleko od pravdy. Kontinuum postavili své skladby na atmosféričnosti, skvělé kytarové vyhrávky doplňuje povětšinou zpěv Birgira Thorgeirssona, který nevtíravě střídá čisté a blackmetalové nálady. Celá deska plyne v lehce středním tempu, je načichlá Islandem na sto honů a zanese vás pomyslně na procházku do hloubi této nádherné země. Nechybí ani epické melancholické pasáže, které jsou ke slyšení v každé skladbě. Vyhrávky mi občas silně připomínají norské kolegy Enslaved. Není to sice na škodu, ale velký vliv této kapely tam cítit bezesporu je. Co se týče textové stránky, Kontinuum vsadili napůl na rodnou islandštinu a angličtinu, ale i tak je více tlačeno na instrumentální vjemy alba a zpěv zůstává skrytý za hudebni hradbou více v pozadí. Kontinuum umějí také zrychlit a občas jsou k slyšení i sypanice. Ve skladbě "Red" se poprvé objevuje i krásný ženský zpěv. Jsou zde křehké ambientní pasáže, tvořené elekro vsuvkami, akustickou kytarou a typickou posmutnělou severskou náladou. Album uzavírá song "I Gljúfradal", začínající klavírní etudou (zde mě napadli okamžitě Sigur Rós), která se nese v podobném duchu jako předchozí "Red". Doplňují ji čistý zpěv Birgira a překrásné housle.

Earth Blood Magic sice jako celek působí tak trochu rozhádaným dojmem, občas skladby nedrží
pohromadě, ale i tak musím Kontinuum pochválit. Poslední dobou se z Islandu začínají vynořovat opravdu zajímavé nahrávky a Kontinuum jsou toho příkladem. Závěrem bych řekl, že se nezbývá  než těšit na další počin této nadějné kapely a pozvat vás k poslechu této zvláštní desky.