Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kontinuum - Earth Blood Magic

KontinuumEarth Blood Magic

Bodin6.12.2012
Zdroj: mp3 (189 kbps, VBR)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hudba na "Earth Blood Magic" je intenzivní a s ponurou atmosférou. Nevtíravě se vám dostane pod kůži. Ochutnejte nebo nechte být.

Velmi zajímavá věc spatřila světlo světa z chladného Islandu. Kontinuum jsou velmi mladá kapela,  která vznikla teprve nedávno, ale svým debutním albem "Earth Blood Magic" přinesla čerstvé osvěžení v podobě kvalitního materiálu.

Kontinuum se hudebně pohybují v lehce progresivních post-blackových vodách. Již při poslechu první skladby "Endgame" vás určitě napadne přirovnání s mistry Sólstafir a nebudete daleko od pravdy. Kontinuum postavili své skladby na atmosféričnosti, skvělé kytarové vyhrávky doplňuje povětšinou zpěv Birgira Thorgeirssona, který nevtíravě střídá čisté a blackmetalové nálady. Celá deska plyne v lehce středním tempu, je načichlá Islandem na sto honů a zanese vás pomyslně na procházku do hloubi této nádherné země. Nechybí ani epické melancholické pasáže, které jsou ke slyšení v každé skladbě. Vyhrávky mi občas silně připomínají norské kolegy Enslaved. Není to sice na škodu, ale velký vliv této kapely tam cítit bezesporu je. Co se týče textové stránky, Kontinuum vsadili napůl na rodnou islandštinu a angličtinu, ale i tak je více tlačeno na instrumentální vjemy alba a zpěv zůstává skrytý za hudebni hradbou více v pozadí. Kontinuum umějí také zrychlit a občas jsou k slyšení i sypanice. Ve skladbě "Red" se poprvé objevuje i krásný ženský zpěv. Jsou zde křehké ambientní pasáže, tvořené elekro vsuvkami, akustickou kytarou a typickou posmutnělou severskou náladou. Album uzavírá song "I Gljúfradal", začínající klavírní etudou (zde mě napadli okamžitě Sigur Rós), která se nese v podobném duchu jako předchozí "Red". Doplňují ji čistý zpěv Birgira a překrásné housle.

 



Earth Blood Magic sice jako celek působí tak trochu rozhádaným dojmem, občas skladby nedrží
pohromadě, ale i tak musím Kontinuum pochválit. Poslední dobou se z Islandu začínají vynořovat opravdu zajímavé nahrávky a Kontinuum jsou toho příkladem. Závěrem bych řekl, že se nezbývá  než těšit na další počin této nadějné kapely a pozvat vás k poslechu této zvláštní desky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky