Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tak se hezky uklidníme a vychladneme. Po minulém bodovém hodokvasu sešplháme zpět do průměrnějších hladin avantgardního kvasu a zahřejeme mozkové struktury. Zbrusu nové album Krallice, které od oceněného Porous Resonance Abyss dělí další dvě řadovky, už takový výhřez atmosféry není, ale zase patří k těm snáze pochopitelným. Cesta k němu není přímá ani lehká, naopak je plná harampádí a lemují ji milníky nejistoty. Ale cesta to je. Ne o každém díle v jejich historii se tohle dá říct.

Nemůžu tvrdit, že Scour Order je pěkné album. Tenhle přívlastek ke Krallice jaksi nepatří. Místo toho můžu říct, že je zvláštní, podmanivé, vyzývavé a těžko uchopitelné. Taky si nejsem jistý, jestli je to ještě black metal. Tuhle otázku si však můžeme opakovaně pokládat během celé jejich kariéry. Vždy tam ta černá byla, ale natolik maskovaná a infikovaná avantgardními myšlenkami, že to chuděra neměla lehké. A tak je to i teď. Scour Order má opět roztříštěnou osobnost a jen kovaný psychiatr může od pasu střelit přesnou diagnózu. 

Poslech hudby pro každého znamená něco jiného, ale pro většinu to určitě bude o relaxaci a příjemně stráveném čase. Tady to však vypadá na příklad hudebního experimentu co ještě vlastně je hudba. Hraje se na nástroje, z alba se linou jakési pa-melodie, ale je to hudba? Kovaní znalci Krallice se jistě tetelí nad podivností své modly a určitě je dobře, že nedošlo k senilnímu vyhoření nebo zradě metody. Při letmém náslechu vzniká dojem, že si každý nástroj hraje to své a občas zazní trefený akord. Basová linka brumlá všude jinde než tam, kde bychom ji čekali a rytmiku často okázale ignoruje. Melodie jsou silně nemelodické, tóny za sebou klopýtají v mlhavých předpokladech, a tak to celé často působí jako hodně divoké jamování. Vše se odehrává velice rychle a bez přestávek, bicí odsypávají sady kulometných zásobníků, vysoko posazené kytary to mydlí chvíli tu a chvíli tam, trylkují a neposedí. A chceme-li nasát drobet kosmického vakua, prostřednictvím syntetických vln, nezbývá než vydržet do šesté skladby Indecipherable Dininities. Klávesy jsou na Scour Order vzácné a objevují se jen sporadicky. 

Chce to hodně poslechů, aby se linie ukázaly a daly smysl. V případě Krallice určitě není na škodu delší stopáž skladeb, protože máte čas se proposlouchat. Délka kolem těch sedmi minut se zdá tak akorát. Z těch snadnějších věcí, kterými se dá do alba dostat, bych jmenoval Kill The Guardian. To je dobrá skladba, která má jasnější kontury. Pochopitelnější je i Living Useless Ritual a kupodivu i závěrečná a sakra dlouhá Scour Order. Ona každá skladba má pasáže, které jsou schůdné a dají se v pohodě poslouchat, ovšem také je tam chaos svářející se geniality se šílenstvím. 

Scour Order je tak dle očekávání sousto pro „hudební fajnšmekři“ a výzvou pro ostatní, kteří hledají těžko poslouchatelný metal. Krallice ukazují, že nestárnou a že jejich deviantní hudba stále dokáže přeprogramovat trávení.