Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lambda - Vere Modus

LambdaVere Modus

Ruadek2.6.2022
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: CD přehrávač Panasonic + zesilovač Denon DRA 350 + repro SW-V2.1 1250 černé 36W 1250W PMPO 2.1
VERDIKT: Instrumentální rocková deska od krumlovských Lambda poměrně potěšila, ale neodzbrojila. Kapela nehýří originalitou, nepřekvapuje, jen sází na slušně silný materiál. Což není málo.

Pokud správně počítám, mám před sebou recenzi na třetí studiové album krumlovských Lambda. Jejich tvorba má dle promo materiálů spadat především do stoner rocku, což bych minimálně u této nové desky netvrdil s jistotou. Tahle kapela buď hodně poslouchá post-rockové kapely anebo se jim trochu více splašil kytarista, který prostě chce znít jinak.

 

Lambda znějí výborně, jejich materiál je vyspělý a nepostrádá spoustu nosných melodií, které instrumentální rockové desky nutně potřebují. Je slyšet, že část kapely by se klidně na vlně špinavější rytmiky a hrubých riffů klidně nesla, ale ono to jaksi nejde. Ty hlukové vlny, rozplétání motivů až do finální gradace, to je už zcela jinde. Takže? Především posloucháme svěží, ničím nepřikrášlenou, post-rockovou desku podanou příjemný způsobem.

 

 

Zdali se na Vere Modus dá najít zrození nového života, vůně lesa a jeho dřeva a vůbec všechny ty základní elementy života, nevím. Ale pokusím se vysvětlit. Čistě instrumentální deska má tu výhodu, že pokud si odmyslíte vizuál, představám se meze nekladou a lze si v jejich hudbě představovat prakticky cokoli. Skladby Lambda jsou příjemně energické, hutné, s výbornou rytmikou (která stále ještě zavání stoner rockem). Hra na bicí Matěje Kraussla je úderná, leč barvitá, hodně skladeb sám startuje a je radost to poslouchat. Kapela se opírá o rytmiku Václavovy basy a Matějových bicích, kytary vytváří okolní svět a opřou se do toho až postupně. Typickým příkladem všeho zmíněného je šestá Terra. A vlastně většina ostatních, které ze svého stylu neuhnou ani o píď.

 

 

Pravdou je, že na druhou stranu kapela nemá snahu (či snad odvahu?) do svého přírodního živelného mumraje zapojit jakékoli zpestření. Nečekejte elektroniku, klávesy, progresivní postupy či akustickou kytaru. Zrovna ta by mi sem výborně sedla, už jen s ohledem ke konceptu díla, který by skvěle doplnila.

 

Ve výsledku je deska lehce nadprůměrným albem, který příznivce čistě instrumentálních rockových celků potěší. Zvukové fajnšmekry naopak udolá klasickou přehulenou produkcí, které je škoda, protože desce chybí větší dynamika. Ten citlivý přístup tohle zoufale potřebovalo, i díky orientaci kapely k přírodním živlům – aby každý nástroj zněl přirozeně, nezkresleně.

 

Je to prostě třetí deska kapely, které to především dobře funguje, když spolu rozvíjejí skladby. Cítím tu výbornou chemii, která vše prostupuje. To vidím jako hlavní plus desky. A všem ostatním, kteří rádi tenhle styl, doporučuji proklik na jejich profil a poslech alespoň několika skladeb. Kluci rozhodně stojí za pozornost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky