Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bayley se nezadržitelně blíží k půli století svého bytí a začíná do heavy metalového lůna, sázet jednu spermii vedle druhé. Nyní nadešel čas, nastartovat domovskou formaci Wolfsbane, s níž vydal tři řadovky. Poslední byla z roku 1994, poté následovala Bayleyho etapa u Iron Maiden. Ta musela stát spoustu sil, nakonec přišel vyhazov, osudové životní rány, restart soukromého života i hudební kariéry. A máme zde opravdového borce, který nese prapor heavy metalu pevně v prackách a nohami stojí na zemi. Bez skrupulí natrhává prdel všemožným samozvaným králům metalu a hřmí dále svůj postoj k hudbě. Koncertně se Wolfsbane začali navracet v roce 2007, albově až v roce 2012 s nahrávkou „Wolfsbane Save the World“; v původní sestavě, která se znovu dala dohromady.

Vzkříšení Wolfsbane od počátku říkají pravdu, že staré psy novým kouskům nenaučíš. Vrhají se na scénu jednoduchými vyřvávačkami a pulzují energií. Prezentují triviální melodické prvky, riffy i postupy vytažené z hlubokých osmdesátek. Bayley rozezvučuje svůj mohutný hlas do výšek, které se asi zapáčily Stevu Harrisovi, když jej následně prosadil do své družiny. Rychlonohé skladby v drtivé většině dostávají šrámy v podobě divných harmonií a vrstvením jednotlivých stop na sebe. Jakmile se sejde z cesty citace pradávných základů, dostává se k veslu koláž nedozrálého umělce. Mnohdy skladby nabudí a navodí správnou pachuť přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy se v Británii tavila první várka hudebních kovových ingotů, bohužel se tato patina nedaří udržet a skladby se lámou všemi směry, jen ne těmi dobrými.

Wolfsbane - "Teacher"

Vrcholem alba a bohužel jediným  pozoruhodným úkazem (snad ještě úvod ujde) se pro mne stává skladba "Teacher", kde se opravdu vyučují pravé dějiny heavy metalu. Daří se zde vytvořit maximální tlak na heavy metalovou pilu, jejíž pás prochází poctivou ocelí bez ztráty jediného břitu. Tady se řeže spojovací linie vedoucí z ostrého hard rocku ke zřídlům heavy metalu. Skladba má potřebné koule a emoční drajv. Neschází drzost, špinavost a nasranost. Tlak i vydechnutí. Krásná a komplexní oslava ryzího heavy metalu, bohužel na albu křiklavě osamělá.

Další dění na albu už sleduji spíše s despektem, jelikož se jedná o crossover mezi metalem, punkem, roztěkaným rockem, infantilními popěvky a melodiemi, či pomp rockem. Občas mě vystraší roztěkaná rytmika a prapodivná rozplizlá psychadeličnost. Když už se Bayley a spol. rozhodnou brázdit baladičtější suché meze, je na čase prchat. Pokud chcete džbán plný emocí a procítěnosti v baladě, rovnou raději sáhněte po poslední zpěvákově sólovce. Balady na albu „Wolfsbane Save the World“ jsou naprosto mimo, upachtěné, prázdné, hudebně rádoby zajímavé. Lépe už vycházejí skladby s kořeny v rhytm and blues a rock´n´rollu. Na tuto základovou desku se snaží namontovat metalovou strukturu, jejíž konstrukce však neodolá přísnějšímu pohledu. Občas to zní jako parodie a jen tajně doufám, že to tak tvůrci opravdu zamýšleli.

Wolfsbane při pokusu zapůsobit hlouběji kombinují Meat Loaf s Iron Maiden, výsledek zní prapodivně a na mé kůži způsobuje pupínky. Několikaminutového patosu je přemíra a naprosto pohřbívá další naděje, těšící se na šťavnatý hudební flák. Vkusný pomp rockový arzenál mě nemůže zaskočit, přesto jeho využití působí křečovitě a nemístně. Halekačky z druhé ruky albu příliš neprospívají, ale aspoň se jede a odsýpá to, když už nic. Tuctovost a kissácko-mötorheadovská jednoduchost splývá do laciných nápěvů, z nichž ostříleného posluchače nepříjemně mrazí v kostech.

Bayleyho domovina pošilhává k letům, kdy se heavy metal teprve rodil a docházelo k jeho morfóze z hrubozrnného rocku a punku. Přesto z alba cítím absolutní bezradnost kam se vrtnout. Drtit metal? Hájit sedmdesátky, kdy se teprve rodil těžký kov? Nebo brázdit punk, nedej bože pompézní krajiny okupované Meat Loafem a spol.? Pejskokočičkovské. „Wolfsbane Save the World“ je slabé a neuvěřitelné, řekl bych dětinské stejně jako název. Přestože je album rozmanité, nedokáže zaujmout a natož bavit. Wolfsbane se pokusili zaznamenat pestrou sbírku písní plnou překvapení, pro mě však velmi slabou a málo poslouchatelnou.