Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Łatanu - Eon Hora

ŁatanuEon Hora

Garmfrost24.9.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: TRVE černota pro ortodoxní ucho, ale patřičně zvukově ošetřená a podaná s grácií.

Ať se snažím, jak se snažím, nikde se o běloruských Łatanu nijak zvlášť nepíše, nemluví. Kdyby mě před dvěma roky na tento velice zajímavý projekt neupozornil tehdejší kolega z Unholy Pagan Fire, Simach, bezesporu přiznávám, že by Čorny manalit unikl mé pozornosti. Tak se jmenuje nádherný debut Łatanu. Łatanu je banda z Minsku, poskládaná mimo jiné z členů působivých černokněžníků Pestilentia, Niezgal, nebo třeba Blackness. Kapela existuje cca šest let, jsou podporováni trve vydavatelem Thou Shalt Kill! Records (pod jehož záštitou najdete nejeden poklad černé scény) a právě jim vychází druhé album Eon Hora. Je nahrané ve stejné sestavě, která nahrála debut, má stejný počet skladeb a v podstatě je i stejně dlouhé. A opět je vydané u TSKR.

 

latanu

 

Rukopis Łatanu od začátku nezapře vlivy ostatních kapel, ve kterých se členové objevili, nebo jsou tam doposud. Čorny manalit je sbírkou krutého blacku se silnou porcí melodií. Ty svojí náturou samozřejmě nevybízely k tanci a poslechu, spíše pomáhaly nést atmosféru tajemného debutu směrem k posluchačově mysli. Eon Hora je velkým posunem kapely směrem k větší intenzitě a v podstatě i originalitě. Jestli se to tak dá vůbec říct. Nutno podotknout, že ruku v ruce s větší syrovostí a silnějším důrazem na sypačky, ubylo chytlavých melodií. Respektive příjemných melodií. Łatanu je nadále potřebuje ke svému výrazivu, lyrika i stavba kompozic ale nikoho nikam nevede, neposunuje, každého srazí a rozmetá.

 

Ač jsou Łatanu stále totálním undergroundem pro TRVE maniaky, zvuk Eon Hora stejně jako v případě Čorného manalitu, nenese patinu lo-fi, ale je snesitelný i neortodoxnímu posluchači. Kytary mají nejen zajímavou barvu, ale je znát, že si kapela našla vlastní cestu, kterou už nenásleduje nikoho a nic z minulosti. Společně s basou tvoří vyvážený tandem. Bicí jsou ovšem na můj vkus příliš nahoře. Jakmile se spustí blasty (a to je skoro pořád), přehluší skoro všechno ostatní. Stále je tedy prostor pro zlepšení. Je-li vůle, jde všechno.

 

 

Łatanu jsou dokonalou ukázkou, jaké poklady ukrývá undergroundový svět. Tato kapela by (kdyby chtěla) mohla obrážet festivaly po boku blackmetalových es a sklízet uznání. Jenomže stejně jako jejich label miluje i kapela pouze underground, protože dle slov majitele TSKR v kterémsi rozhovoru na této scéně neexistuje přetvářka. Její kapely, vydavatelství i fans nejsou neseni trendy, penězi, ale jsou věrni až za hrob. V mnohém má pravdu ten pán… Łatanu svým umem a schopností přijít s výborným riffem v klidu strčí do kapsy i daleko věhlasnější interprety, o kterých se mluví pouze s uznáním. Za Łatanu mluví jen a jen muzika a ta je výborná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky