Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Leash Eye - Busy Nights Hazy Days

Leash EyeBusy Nights Hazy Days

Jirka D.7.6.2022
Zdroj: CD v jewel case // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Podobných desek byly natočeny a vydány tisíce a mohli bychom se jimi přehrabovat neskutečně dlouho. Úžasné na tom je, že to s každou další funguje pořád stejně dobře.

Na polské kapele Leash Eye mě nejvíc překvapilo to, že má svůj profil na metalové encyklopedii (ZDE), ačkoliv tam má spousta skutečně metalových kapel dveře zavřené, zatímco tihle týpci vůbec metal nehrají a jsou tam. Výhodou je samozřejmě skutečnost, že máte k dispozici poměrně pěkně zpracovanou historii kapely, vydaných desek a všech potřebných informací, kterými proto nebudu zdržovat v recenzi a případné zájemce odkážu právě tam. Pokud bych měl doporučit, čemu při studiu věnovat pozornost, bude to především celková tematika a s ní spojený vizuál kapely, který jde rovnou k věci, je přímočarý a naprosto nepřipouští dvojznačnost. Leash Eye mají rádi hard rock, symboliku amerického jihu a svým způsobem to pojímají dost za hranicí vkusu. V této chvíli nechci klíčovat, jestli je to projev jejich smyslu pro humor, nebo zda to myslí celé naprosto vážně. Nevím to a doufám v to první.

 

Leash Eye band

 

Za mě tenhle jejich koncept působí dost odstrašujícím způsobem a měl-li bych se rozhodovat ohledně poslechu či neposlechu aktuální desky Busy Nights Hazy Days čistě podle obálky, šel bych raději na pivo. Možná o to překvapivěji pak bude působit tvrzení, že jejích devět skladeb a slabých 40 minut není čistou ztrátou času a že i když to na nějaké vyloženě vřelé doporučení nevidím, úplně odrazovat vás nechci a skalní fanoušky žánru s jistou dávkou obezřetnosti snad i k poslechu pozvu.

 

Muzika Leash Eye má základ v čistokrevném hard rocku a jeho klasickém nástrojovém obsazení, a to včetně klávesových nástrojů s dominujícím zvukem napodobených Hammondek. Současně má správný rockový drajv, dobře poskládané skladby, kterým nechybí spád a energie. K tomu hodně hutný booster na kytaře, vícehlasé refrény včetně hostující Moniky Urlik v několika skladbách a přiměřeně zdatného hlavního vokalistu, bez kterého by v tomhle žánru žít jednoduše nešlo. Na první pohled to všechno vypadá strašně snadně a ono to opravdu tak snadné je – Leash Eye prostě posbírali žánrové rekvizity, rozestavili je do správných pozic a napsali k nim svůj příběh. Tisíc podobných už tady bylo před tím s něčím podobným a ono to funguje po tisící prvé. Taková je síla hard rocku.

 

Limity kromě jednoznačné nepůvodnosti jdou napříč celou kapelou, protože ačkoliv vše dohromady šlape vcelku slušně, v jednotlivostech nic zajímavého ke slyšení není. Zpěvák je dobrý, ale nikoliv výborný. Baskytarista hraje dostatečně hutně, ale Glenn Hughes to není, stejně jako kytarista sází spíš na hutnost než na snahu přiblížit se Joe Bonamassovi. Bicí mají trochu pleskavý a nepříjemný zvuk, což se místy ztrácí v návalu nadšení, ale místy nepříjemně ruší při poslechu. Ten ale ve svém důsledku nepředstavuje žádnou osobní oběť, protože míra nadhledu a jistota, s jakou kapela servíruje jednu skladbu za druhou, nepřipouští pochybnosti. Album prakticky nemá vyloženě slabé místo, drží si svůj standard od první do poslední skladby a jako celek mě upřímně překvapilo. Ne snad proto, že by bylo natolik skvělé, ale vzhledem k té příšerné obálce jsem se připravoval na nejhorší ... a to se rozhodně nekonalo.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky