Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lento - Anxiety Despair Languish

LentoAnxiety Despair Languish

Jirka D.30.12.2012
Zdroj: černý 12" vinyl (# DEN 151)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Lento se nepřijímají lehce a nepatří ke kapelám, které bych si dopřával ke snídani, obědu i večeři. Jejich skladby jsou psány životem, dnešním světem, jsou o něm a je to právě on, kdo jim vdechnul onu tíživou autenticitu.

Na obálkách méně známých kapel mě vždycky baví ty nálepky, na kterých vydavatel doporučuje danou desku fanouškům určitých slavných jmen. Na obálce nových Lento jsou uvedeni Baroness, Mare, Sleep a Cult of Luna, takže pokud snad patříte k uctívačům některé z těchto ikon, a pokud věříte slovům vydavatele, následující čtení by mohlo být právě pro vás.

 

Po řemeslné stránce je vinylová edice desky „Anxiety Despair Languish“ krásnou prací a to neříkám proto, že na oné nálepce je rovněž uvedeno „Made in Czech Republic“. I když jistý pocit falešného vlastenectví by se skutečně dostavit mohl. Obal je rozevírací, vyrobený z poměrně tuhého kartonu, deska černá a těžká a přiložen je i download klíč.

 

Těžká je i hudba Lento, jakkoliv mám dojem, že oproti předchozí nahrávce „Icon" (2011) je novinka přístupnější, více atmosferičtější a méně heavy. Objevují se čistě ambientní plochy – „Blackness“ a „Inwards disclosure“ – ale jejich účinek lze jen stěží nazvat zklidňující. Lento nejsou o harmonii a melodických linkách, Lento jsou neklidní, nervní a ve svém hudební výrazu zcela neoblomní. Poslech desky tak může být do značné míry skličující zkušeností, ale jen do té chvíle, než si uvědomíte, že skličující je život sám a Lento jej pouze zhudebňují do svých instrumentálních výpovědí. Mezi řádky možná objevíte člověka ztraceného v davu velkoměsta, obklopeného studenými zdmi, člověka zmítaného životem, v němž dozrává bouře vzdoru; a pokud se něco takového odehrává i uvnitř členů Lento, je jejich hudba skvělým vyjádření jejich pocitů. Výslednému dojmu dopomáhá i zvuk nahrávky, který je tíživý, stažený hodně do hloubek, hutný a neprostupný. Samozřejmě nevím, zda šlo o záměr, ale tato možnost mi přijde přirozená a pochopitelná.

 

Lento se nepřijímají lehce a nepatří ke kapelám, které bych si dopřával ke snídani, obědu i večeři. Jejich kytarová rozervanost v mnohých pasážích působí depresivněji než kdejaká funerální parta, přesto jejich produkce má své opodstatnění. Jejich skladby jsou psány životem, dnešním světem, jsou o něm a je to právě on, kdo jim vdechnul onu tíživou autenticitu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 30.12.12 9:07odpovědět

Výborné album, do kterého se poměrně těžko leze, ale o to je výsledek důraznější. Krásná evoluce Lento. Za tři alba toho stihli až až....! Dávám 85%.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky