|
|
||||||||||
Cukr není vždycky výhra, co má být hořké, ať je hořké. Dva roky od poslední desky Malina jsou Leprous zpět a jako minule z toho na mě jde nervozita. Můj vztah ke kapele je právě od Maliny nejednoznačný, od tvrdých soudů stoupám k nekritickému nadšení a zase zpět. V roce 2015 u Congregation jsem plesal, Malina už mi tolik neučarovala a můj zájem ochabl. Vypadá to, že letos to bude podobné.
Kapela je na Pitfalls od metalu zase o pár kroků dál a jejich muzika tím víc zavání diskotékou, ale nejde říct, že je to špatně. Leprous odjakživa naznačovali, že nejsou striktním metalovým tělesem a že jemnost, zpěvnost a taneční rytmy mají v jejich práci nezastupitelnou roli. Teď se hlásí o dominantní postavení. Album vkročilo do míst, kam už se za nimi řada lidí nevydá. Už je to prostě přes čáru, za kterou se nedá jít. Šanci mají nový objevitelé, pro které to bude svěží a cool a Leprous se přesunou na nový trh. Pitfalls, jak název napovídá, jsou pasti na staré a konzervativní posluchače a ne každý se z nich dostane.
Co zůstává? V podstatě stále hodně z toho, co na nich obdivujeme. Tedy schopnost složit chytlavou píseň, která se melodií zažere pod kůži. Důkazem je silný refrén v úvodní Below, při němž se mi ježí chlupy na zátylku. Líbivost jde naštěstí ruku v ruce s dobrými nápady, i když progresivita, kterou se mohli v minulosti chlubit, zvětrává stejně jako metalová tvrdost. Stále jim nejde upřít originalita a absence banalit nebo holých kýčů. To se i přes silnou melodiku neděje. Jejich múza je z jiné dimenze, kde se neotřelé motivy rozpouštějí ve zpomaleném čase. Je pravda, že někdy se až červenám při tenoulinkém Einarově hlásku, když jako eunuch lká nad rozplývajícím se obláčkem mlhy. Je to něžné až k zblití a česká Viktorka od splavu by se mohla, učit jak se to má dělat. Jenže takový Leprous prostě jsou a vysoký vokál k nim patří od nepaměti. Kdo se přes něj přenese, má vyhráno a může se oddat jemnému pletení v klidu stojací lampy.
Celé album je odpočinkové a neuspěchané. I zvuk je vyčištěný od pavučin, deratizován a voní po citrónovém stromečku ze záchodu. Pravidelný diskorytmus naruší občasné Bardovy přechody a divočejší úniky, ale moc zajímavého v tom není. K hrubší práci s kytarami dochází taky jen výjimečně, což je veliká škoda a jen to podtrhuje aktuální cestu Leprous. Větší kontrast by určitě bodnul do živého a udělal desku rozmanitější. Srdce mi pořádně zabušilo vlastně jen ve skladbě Foreigner nebo v Alleviate, která patří k tomu nejprogresivnějšímu na albu. Krom takových občasníků se většinou motáme v atmosféře jemného přediva pavučin, kde tóny houslí a violončela doplňují asketickou roli kytar a spoustu elektronických perliček. Ty zdomácněly a jsou rovnocenným partnerem klasickým nástrojům, což na někoho může být až moc. Na Pitfalls je devět skladeb, ale některé verze mají dva bonusy. Jedním je single Golden Prayers z roku 2018 a druhým cover Angel od Massive Attack. Ten sice kvalit originálu nedosahuje, ale paradoxně patří k tomu silnějšímu, co album nabízí. Trochu smutné.
Co tedy cítím já, obdiv nebo zklamání? Není to černobílé, ale pravdou je, že hudba Leprous pro mě ztrácí kouzlo. Zpěv někde překonávám se zatnutými zuby, elektroniky je na můj vkus také dost a opravdu zajímavých pasáží jsem moc nenašel. Předchozí Malina už pro mě byla na hraně a vlastně se k ní vůbec nevracím. Tuším, že s Pitfalls to bude podobné. Není to brak, ale naše cesty se už rozešly v příliš širokém úhlu.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
corvus / 22.11.19 12:13odpovědět
Ruadek mal výborné postrehy, na ktoré musím prikývnuť. Tiež mám pri Pitfalls občas dojem akoby už nešlo o koherentnú skupinu, ale skôr o Einar + dobrovodná kapela. A určite je škoda, že Kolstad sa na tomto albume nemohol poriadne vyblázniť. Na druhej strane má sa kde vyblázniť, keďže Leprous nie je jediný projekt v ktorom figuruje ( Randezvous Point, ICS Vortex..). Ja mám veľmi rád kapely, ktoré serú na očakávania fanúšikov a vyvíjajú sa. AK to teda nie je komerčný kakul čo ale podla mna nie je prípad Leprous. Ich odklon od výrazného metalového znenia je postupný a pozvolný, Inak ten psoledný flák The Sky is red je fakt peca, hlavne ten "industriálny" záver. Celkom by sa mi páčilo keby Leprous pridali do svojej hudby trocha "trent reznerovčiny" a trip hopu. A Einarovi by kolegovia mohli troška pristrihnúť krídelká: ) Ale k tomu asi nedôjde.
Garmfrost / 22.11.19 9:52odpovědět
Budu držet basu se Sorghem. Nemastné, nemastné... Ničím mě další poslechy nové desky Leprous nelákají. Raději zůstanu u starších...
Ruadek / 22.11.19 9:04odpovědět
Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%
corvus / 22.11.19 7:37odpovědět
Pitfalls sa mi na prvé počutie moc nepáčil, ale pri opakovanom počúvaní som tomu prišiel na chuť. Tiež mi je ľúto že je tam menej metalu a viac Einara. Albumy pred Malinou mi pasovali viac, ale na druhej strane Leprous stále tvoria kvalitnú muziku. Som veľmi zvedavý a súčasne sa aj obávam ako bude znieť ďalší album.
Jirka D. / 22.11.19 6:56odpovědět
Ve smyslu recenze jsem stará konzerva, protože tahle nová deska Leprous mi taky nevoní. Moc zpěvná, málo kytarová, přeslazená až za hranici (mého) vkusu. Aspoň ušetřím.
Label:InsideOut Music
Vydáno:Říjen 2019
Žánr:atmospheric rock
Tor Oddmund Suhrke - kyrara
Einar Solberg - zpěv, klávesy
Baard Kolstad - bicí
Simen Daniel Børven - basa
Robin Ognedal - kytara
hosté:
Raphael Weinroth-Browne - cello
Chris Baum - housle
1. Below
2. I Lose Hope
3. Observe the Train
4. By My Throne
5. Alleviate
6. At the Bottom
7. Distant Bells
8. Foreigner
9. The Sky Is Red
10. Golden Prayers
11. Angel (Massive Attack cover)
Leprous
The Congregation
Leprous
Malina
Leprous
Aphelion
Leprous, Agent Fresco, 22
13.9.18, Brno, klub Melodka
Lvcifyre
The Broken Seal
Awali
Ad Astra
Black Country Communion
2
Rendezvous Point
Universal Chaos
Misery Index
Rituals Of Power
Leash Eye
Busy Nights Hazy Days
Origin Of Infinity
The Last Day on Earth
Slovenská blackmetalová kapela Obšar vydala své nové album nazvané Propastnyk. Slyšte na bandcampu.
5.10.2024Uctívání blackers Azarath vydávají remasterovanou verzi ikonického třetího alba Diabolic Impious Evil na CD/LP/MC/DIGITAL u Agonia Records. Digitální ...
1.10.2024Na labelu Papagájův hlasatel právě vychází nové album Malignant Tumour nazvané Maximum Rock'n'roll. V nabídce je kompletní portfolio nosičů - CD / LP ...
30.9.2024Brněnský klub Sibiř se chystá na hutnou nálož zkázy. Mezinárodní doom metalové sympozium kapel Chorosia, Grimms Eye a Depths Above se uskuteční už ten...
29.9.2024Forgotten Tomb vyrazili na turné, kde budou podporovat nové studiové album Nightfloating, které vyšlo u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.