Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dvojice postav a jejich příběhy z nočního světa plného obav, strachu a nejistoty. Hudba laděna do filmových atmosfér, kytarových křivek bez ostrých výpadů a divočejších pasáží. Zamyšlení. Slušná rytmika, hodně mašinek a hodně krabiček. Svět za světem, co se propadá jeden do druhého. Melodika. Zrychlený tep. Noví Lost In Kiev.

Nová deska Francouzů Lost In Kiev je na světě a je jiná a jinde než ta první. Motions bylo dílo v jistém smyslu převratné, divoké, plné snivých proslovů a uhrančivých pasáží. Ta deska mluvila hudbou, vyprávěla svůj příběh o světě natolik intenzivně, až mrazilo v zádech. Nebudu říkat, že ne - má očekávání byla vysoká, ačkoli přesně o tomto stavu očekávání vím moc dobře, že se nevyplácí. Splnit očekávání nastavená tak vysoko prostě nelze. Ve výsledku hodnotím Nuit Noire níže, ale smekám přitom pomyslnou čapku až k zemi.

Čtveřice muzikantů z Paříže je, vzhledem k rozšířené optice recenzenta díky rozhovoru, velice kreativním spolkem. Tito lidé se prostě nesnažili navázat a něco trochu změnit, případně vytvořit jiné skladby na stejných, fungujících základech. 90 % kapel by to takhle udělalo. Oni se naopak snažili svoji hudbu posunout. Ta snaha zůstat Lost In Kiev a zároveň hrát to jinak, té si cením nejvíce. Deska samotná se ponořila do filmovější atmosféry, kytary jedou více na efektech, vespod tepe více elektroniky. Kapela dává více prostoru aranžím, čímž osekává to kouzlo první desky, znít syrově a bez velkých příkras. Na Nuit Noire postrádám ten důraz a razanci, jaká byla hlavním tahounem Motions. To vše ostatní tam ale zůstalo. Především neopakovatelná, filmově načrtnutá atmosféra příběhů noci. Ta míhající se světla velkoměsta, tmavé podchody s dlaždicemi až ke stropu, poloprázdné noční spoje a dramatické hledání. Láska a zmatení. Schopnost promlouvat k posluchači. Poslechněte třetí Mirrors a pochopíte.

Rád se chytím například právě této jmenované skladby, na které lze najít celou tu parádu Lost In Kiev. Ta skladba je velice blízká první desce. Vybrnkávání motivu a vzdálené hlasy, kterým nasloucháte. Vrstvení kompozice, následuje zdařilý efekt na kytaře, co mění hru. Kapela přejde do ostrého riffování, zůstává základní motiv, aby se postupně rozrostl do melodického tahouna a s postupným vytrácením dávají prostor rytmice, hlasům a konečně totální kakofonii kytarového řevu, co neustává. Spojení všeho. A tohle kluci prostě umí.

Vyhmátl bych titulní Nuit Noire, která útočí drastickým „I need help, please“ a pláčem hrdinky. Nástup kytar je brutální, práce na dramatické stavbě skladby včetně opakovaných přechodů bicích je ukázkovou prací současných postupů moderních kapel. Z konečného zanikajícího řevu v souboji ztrácíme hrdinku kdesi daleko a vše zanikne v řevu nástrojů. Zvláštně smutná je Catalepsy, ponořování do hypnózy za doprovodu doktora. Nečekaně zajímavá vložka, která ale po několika posleších začne překážet. Že je v kapele něco docela jinak a deska nebude stejná, řekne už startovní Narcosis, konečná Emergence je ale paradoxně hodně ve stylu „starších“ Lost In Kiev. Skladby baví, každá jinak, s jinou atmosférou a stavbou.

Lze říci, že kapela si projela evolucí i díky elektromágovi Zero Absolu, se kterým jela turné. Když si ale vezmu fakta, co vím z rozhovoru s kapelou, vlastně nejsem až tak moc překvapen. Jsou to kreativní muzikanti, z nichž většinu hudba živí i profesionálně a prostě není proč zůstat na místě. Deska ztrácí body v razanci, naopak potěší to, že za tak krátkou dobu udělali obrovský evoluční krok. Důležitost této bandy roste a je příkladem pro ostatní, že se lze posunout už druhou deskou docela dost daleko bez toho, abyste přišli o sebe samé.

A toho si cením.

// rozhovor s kapelou najdete zde