Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lunar Chamber - Shambhallic Vibrations (EP)

Lunar ChamberShambhallic Vibrations (EP)

Victimer16.1.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: První léčivé účinky technického a atmosférického kování Lunar Chamber.

V rámci dohánění restů z loňského roku tu mám jednu chuťovku, která by neměla zapadnout. Byla by to škoda. Nejednou jsem se k jejímu zveřejnění chystal, ale vždycky ji něco odstrčilo, předběhlo. První nahrávka amerických techniků Lunar Chamber má ambice. Minimálně v tom, jak v sobě objevit energii, která nám pomůže nalézt vnitřní harmonii. Šambalu. EP Shambhallic Vibrations je věrné svému názvu. Skrze melodické, atmosférické a technické deathmetalové finesy, jako by skutečně proudilo pryč od běžného shonu někam, kde je dobře po těle. Kde lze najít vnitřní klid. Soulad. A možná i fyzický. Poslat bolavá záda do zádele, stejně tak nefunkční genitál, akné, nebo podebranou patu. Hotové mýtické místo a ráj na Zemi.

 

První ranou do očí je samotný obal. Šokuje svou barevností a je tak křiklavý, že slovo kýč bije na poplach. Ale při druhém a důkladnějším pohledu se po těle rozhostí klid a chuť se soustředit. Ocitnout se v dalekém Tibetu a meditovat. Po této stránce nejsou Lunar Chamber zdaleka první, kdo svůj death metal poslal tímto směrem. Nasát východní kulturu a hodit si hlavu do klidu. Způsob, jakým tak tihle Amíci činí má ovšem grády.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/lunar%20chamber%20band.jpg


Shambhallic Vibrations je v prvé řadě hodně atmosférická záležitost. Ve zběsilých rytmech a srdečném basování se neustále létá nad zemí a shlíží dolů. Zůstalo tam tělo, mysl je jinde. Unáší ji hudba. Spletitá, technická, progresivní. Na hranici death a doom metalu, s brutálním i čistým vokálem. Shambhallic Vibrations je úvod do diskografie Lunar Chamber a jako takový nechává velmi solidní stopu. Melodie tohoto dílka jsou až nakažlivé. Opulentní, vyzývavé. Rozhodně udávají nahrávce směr a její brutalita je povznášena na éterický prožitek.


Jo, hudba Lunar Chamber má až léčivé účinky. Je to taková zahrada rozkvetlá na hrubém oraništi. Velmi poslechová záležitost, která přes všechny nástrahy a překážky hrdě a souvisle přednáší. Už archívní metalopedie nabízí některá jména, ke kterým lze materiál Lunar Chamber přirovnat. Nedostižné Cyniky, nebo domácí klenot o jedné kapitole Lykathea Aflame. Obojí je asi dobré zmínit. Pro Lunar Chmaber to bude čest a pro nás posluchače vhodná nápověda.


Vrátil bych se k tomu, jak jejich hudba umí zklidnit. Komplikovaný proces technického death metalu jde stranou a je jen jedním z aspektů tvorby Lunar Chamber. Ta melodičnost a atmosféričnost nějaké větší komplikace nepřipouští. Lopotit se s nepřístupností nehrozí. Shambhallic Vibrations je spirituální očista. Myšlenková, fyzická i poslechová. Vlastně je to krásná hudba. Zamotaná do extrémních choutek zvrhlého hudebního vkusu, ale servírovaná jako lečivá a poučná.

 


Závěrečná epická skladba III. Crystalline Blessed Light Flows... dbá víc na doomové tempo a ukazuje, kam se Lunární boys dokáží podívat a jak se mění v trpělivé vypravěče. Otázkou zůstává, jestli není tohle EP až příliš přístupné. Hojivé a vybroušené. Pro kruté techniky libující si v těžkém rozplétání chaotických riffů určitě. Tady chaos nehledejte. Tady je opravdu čas rozjímat a nechat se vnitřně ladit a hladit. Mně právě schopnost dát takové hudbě až brutální přístupnost na Lunar Chamber imponuje. Na nějaké vnitřní boje, jestli je to málo nebo moc, nedochází. Vždyť je to vlastně dar. Vzít extrém a dát mu něžnější tvar, pozitivní nádech. Každopádně u mě první malá deska Američanů boduje a promluvila i do mého ročního zúčtování 2023. Jak je to u vás?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky