Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lustmord - The Word As Power

LustmordThe Word As Power

Victimer23.1.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330, PC
VERDIKT: Se slovy i bez nich je hudba Lustmord intenzivním zážitkem na mnoho poslechů. Duší tohoto alba je rozmluva. S nimi...

Vnímat obšírněji tvorbu mistra Briana Williamse, to znamená být nakloněn všemu neživému v rámci hudby a poznat její živočišnost až díky ní samotné. Zdobí ji několik zásadních nahrávek symbolicky temné souhry i nesouhry zvukových průzkumů minimalismu. Je to pohyb v kraji temných linek citlivě učinkujících na nastražené ucho a být ve společnosti Lustmord, to znamená mít respekt k elektronické hudbě jako takové. Williams je žijící legendou, mužem, který nepotřeboval slov k tomu, aby z jeho muziky sálala upřímná zpověď. Tedy až dodnes.

 

Dnes je tomu jinak. Dnes jde o to zachytit význam slova, spojit se pomocí jej s vyšším vnímáním, naslouchat mu a pomocí jej i promlouvat. The Word As Power není nějakým šíleným elaborátem ve snaze dohnat promeškané, ale albem procítěných vokálních kreací, na kterých se podíleli zajímaví hosté. Hudba je tu pro slova a ony jsou tu pro hudbu. Spolupráce s různými zpěváky dodává albu na barevnosti a meditačně zbožné nápěvy každého z nich jej pak posílají na východ od nás, někam, kde je vztah k bohu a přemítání o samotném bytí v upřímnější rovině, než ve zrychleném managementu západně se tvářícím východě Evropy. Nejen myšlením, ale i lokací jsme daleko od domova, od opakující se všednosti. Je tu s námi Jarboe, je tu také Aina Skinnes Olsen, která je hlasem většiny skladeb. Ani spolupráce s Maynardem J. Keenanem není otázkou nějakých novodobých experimentů, ale posílením dobrých vztahů z minulosti, kdy Williams kooperoval jak na nahrávkách Tool, tak Puscifer.

 

Bludiště se změtí symbolů a slov nesoucích se k nám z obalu a jehož autorem je Simon Fowler, plně koresponduje s vibracemi tvarujícími album více směry. Ten prvotní, religiózní, je doprovázen nuancemi hříšného polosvěta dole pod zemí. Je to dialog vedený z protichůdných stran a střetávající se přesně uprostřed labyrintu. Dopad na posluchače je pak velký. Williams nám tímto způsobem dává na vědomí, že není třeba mít strach a dotýkat se, sice ambiciózních, ale pořád jenom bubákovských klišé. O to silněji deska působí jako kreativní pohled do rozevřeného hledí nekonečna, odkud k nám pluje nespočet otázek, někdy složitých, jindy nevysvětlitelných. The Word As Power není hrozivou nahrávkou ve smyslu utíkání před něčím, co nám nedá spát, ale její temnota k nám vysílá hlubší signály ze svého vlastního nitra, které nás dělá malým, titěrně se ošívajícím plebsem. Někdy lze mít z uvedených vokálů dojem až rituálních procesí nebo dokonce zaklínání, ovšem podstatná síla slova je ukryta v rozhovoru samotném. Od přemítání, přes chorály, až třeba po ono mručení nad hledáním vztahu k tradicím a cíleně vyvolaném transu. Člověk v něm nepodléhá fyzickému kolapsu, ale vnitřnímu vypětí, otevření se.

 

Lustmord jej ztvárňují hodně věrně. S nahrávkou je třeba splynout, nechat se vtáhnout její energií, která není určena každému a každý z ní nebude mít dobrý pocit po těle. Člověk je ale tvor od přírody zvídavý, takže by v sobě měl touhu po nepoznaném objevit. Já ji objevil a byť zdaleka nejsem všeználkem tykajícím si s každým albem Briana Williamse, tak volám po vyšším vnímání. Jsem připravený.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

abelt / 26.10.13 9:15

Díky za tip:), super počin, vhodná alternativa ke všem alternativám, post, prog "blackům". Hned při prvnich tonech tý kytarový stěny mi na mysl přišlo "Moon in the scorpio", krom těch Limbonic Art třeba i ranný Covenant či v rychlejších pasážích staří Emperor, což je samozřejmě dáno subjektivním vnímáním hudby. Zvuk je cíleně zastřenej, ale vše co má bejt slyšet, slyšet je a náká krystalická čistota zvuku by u takovéto nahrávky byla dost kontraproduktivní. Jednodušší klávesy mi nevadí jsou-li vkusně a s lehkostí zakomponovány a nekurví atmosféru, což se zde myslím vcelku podařilo.Přidány i zdařilé ambientní plochy, nebo spíše plošky. Deska nenudí a těch třičtvrtě hodiny uteče jak voda. Prostě deska mi sedla a v tomto případě ty retro argumenty ponechávám pěkně stranou a k hodnocení si přidávám 2 body.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 23.1.14 14:56odpovědět

Nebojím se říct, že je tohle asi nejlepší věc z dílny Briana Williamse.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky