Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsem rád, že se Madder Mortem (MM) probudili k životu. Po kdysi celkem pravidelném vydávání desek došlo k sedmileté odmlce a tichu, letos jsou však zpět s novým řadovým albem. Byl jsem hodně zvědavý, s čím kapela přijde, protože i přes můj obdiv mě jejich předposlední album Eight Ways příliš neoslovilo.

Osobně považuji MM za jedno z nejsvébytnějších seskupení pod sluncem. Jejich tvorba je i přes dominantní, čistý vokál Anneke přiměřeně tvrdá a představuje nápady srovnatelné s odvážnými sny, které nedojdou uskutečnění. Z Red In Tooth And Claw, které vyšlo pod norským labelem Dark Essence Records, okamžitě cítím pamětihodnou syrovost, pro kterou mám jen slova chvály a těší mě, že po letech nevyčpěla do pouhých vzpomínek. Znělý zpěvaččin hlas, který pro dobrou pohodu podpoří občasným vstupem její brácha BP M nebo bubeník Mads, ve spojení s kytarovým škrabopisem vlisovaným do podivných konstruktů, je kombinace vedoucí k vítězství nad průměrem.

V jejich pojetí tvrdé hudby má prim neopracovaný, drsný materiál, na který je ve vhodných rozestupech položen gobelín křehkých vzorů. Tahle kombinace mě surově chytla už na starém album All Flesh Is Grass z roku 2001. Tehdy jsem zůstal jako opařen a jen zvolna se dostával na kloub tomuto originálnímu stylu vonícím pustinou. Aktuální deska tohle vše rozvíjí dál.

A moje spokojenost kypí už od úvodní skladby Blood On The Sand. Podladěný zvuk, absence dominantní melodie. Hrubě tesané riffy podpírající zdánlivě neohrabané nápady, které nejsou na první poslech tak hezké jako spíš zajímavé. Své skryté kouzlo uvolňují postupně, po odeznění efektu tlakové vlny. Dopad agresivních pasáží je opravdu silný, moje paměť brzy ztrácí kontakt s křehkou krásou cizelovaných drobností. Nářez jako v Parasites nebo drajv ve Fallow Seasons, je jasným vyjádřením souhlasu na otázku proč tepat žhavý kov.

Mezi zásadní postřehy, kterých si lze všimnout, patří to, že některé skladby jakoby začínaly někde uprostřed děje. Chybí jim pozvolný nástup, což způsobí, že se znenadání ocitneme uprostřed hlavního tématu. Z ticha zahřmí motiv v nejlepším rozpoložení a smysl si domýšlíme zpětně. Tak se to má u Pittfalls, která začíná halekáním a následně krutým rifováním, opět zmíním Parasites odpálenou kdesi uprostřed věty. U MM jde o příjemný zvyk udržující napětí. Album je nadmíru košaté a vnucuje se takovou hromadou nápadů, že to hraničí s obžerstvím. Nejde mu vzít neutuchající progresivní cítění. Podivně složenými písněmi otevírají další možné cesty pokroku, který nemusí vždy znamenat jen použítí moderních technologií nebo šílenství nazývané kumštem. MM si dávají záležet na podivných kompozicích, jimiž protkávají nitě logiky. Ty nás, bloudící snílky, vedou z pusté tmy ke stejně pustému světlu.

V příjemném protikladu k řízným a lehkou disharmonií ředěným pasážím jsou ty vysloveně relaxační a klidné. Široké a v zásadě dobré srdce kapely se v nich vydává cestou romantického bloudění v jinak na city skromné krajině. V podivné náladě se potácí předposlední The Whole Where Your Heart Belongs, s mnohem větší pohledností bodovala dřívější If I Could. U MM to ovšem není tak, že by tvrdou skladbu následovala jedna klidná a tak dál na přeskáčku. V jejich kolážích se vše motá dohromady a vyvažuje se. To je vedle svébytné atmosféry jeden z hlavních důvodů, proč si mě album ochočilo. Takových origošů není mnoho, buďme za každý jeden rádi.