Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Taky si občas povzdechnete nad tím, že vaše oblíbená kapela vydává víc splitek než klasických alb? Já teda ano, protože splitka nejsou artiklem, který zrovna dvakrát vyhledávám. Jednoduše nevím, kterak to pak řadit do police, čímž se otevírá pokušení koupě hned dvou kopií, což je pro manželskou domácnost neekonomické a mnohdy přímo neprůchodné. Nicméně občas je zapotřebí udělat výjimku a slevit ze svých nároků, takže se i mě občas nějaké to split album do sbírky zakutálí. Momentálně tomu tak je v případě Lahar v kooperaci s Čad. A právě Lahar shledávám jako velmi oblíbenou tuzemskou formaci, která k letopočtu 2018 má na kontě dvě řadové desky a osm splitek plus jedno EP. Možná by nebylo od věci materiál ze všech split alb vydat jako kompilačku, která by zároveň hezky zmapovala historii spolku, ale rady si necháme na jindy. Splitko s Čad nazvali jako Černý svědomí, slovenští bratři pak svůj díl nazvali jako Čertova kovadlina.

Předně je mi zase líto, že splitko nemá společný artwork – chcete-li titulní obrázek. To pak zas nevím, jak LP ve sbírce natočit, neboť mám ve zvyku titulky točit doprava. Ale to je opět jen malichernost, jelikož oba titulní obrázky jsou pěkné a povedené. Nutno dodat, že na obou se nachází parciálně lakované logo příslušné kapely a tak si člověk občas pohraje s klopením obalu proti světlu a nejednou přejede přes nápisy prstíkem, aby byl sběratelský fetiš nasycen i po stránce fyzické. Avšak v hledáčku je především hudební náplň, ke které můžeme volně přejít.

Není jednoznačně určeno, která strana je A a která B. Pořadí přehrání tak určí vaše priorita a pro zjednodušení můžeme nazvat strany jako Č a L, přičemž se jim budeme věnovat v abecedním pořadí.

Čad – Čertova kovadlina
Tuhle partu ze Slovenska zas tak často nesleduji, ačkoliv držím v povědomí, že Ťažký kov bylo solidní album, stejně jako sólovka Vandali, nicméně primárně kapelu nesleduji, přesto k ní nejsem lhostejný. Jejich vyměřený čas stranou jedné gramodesky využili sytě. Dokázali na ní nacpat sedm songů! Na bandcampu sice najdete verzi Čertovy kovadliny bohatší (15 kusů), ale věnujme se primárně těm černým drážkám. Start titulního songu je svižný a posadí posluchače na pevný vozík horské dráhy, aby jej vzápětí mohli povozit po všech zákoutích, které jsou kapele vlastní. Za sebe mohu říct, že suverénně nejvíc mi sedí volnější polohy, kdy se tolik nepospíchá. Taková V krku krv je výtečnej rokenrol a osobně mi to hodně připomnělo vypalovačku Black’n’roll od Whiskey Ritual. Další opravdu skvostné songy vidím v Démon samoty a závěrečné Dunaj. Nelze kapele upřít smysl pro humor, který se citlivě prodírá i do muziky. Až punkový náboj jejich muziky pak dovede dělat divy.

Lahar – Černý svědomí
Našinci na to jdou právověrně thrashmetalově. Nechybí jim krásný zvuk, kde vyniká basa i činely a typické štěkavé Inyho přednášení textů. Je to, tuším, jeho poslední studiový počin, jelikož tento nepřehlédnutelný pěvec se odebral na muzikantský odpočinek. Jeho texty jsou přemýšlení hodné a třeba taková Stý ze sta mi připomněl věc První při konci světa od Mörkhimmel, ale spíše charakterem svého názvu, než-li obsahově a rovněž i hudebně. Hudebně jsou Lahar pevně zasazeni v thrash metalu a jejich pestrý způsob kompozic udržuje pozornost. Chytlavé refrény, rytmus, co nedovolí stát v klidu a vkusné vyhrávky, co mi daly bůhví proč vzpomenout na Kreator – to všechno je ojedinělý kotlík výtečné muziky, která se nemilosrdně valí a válcuje. Když pak Iny zařve Když nemůžeš přidej, máte najednou tolik energie jako Zátopek. Na závěr svojí strany si Lahar připravili cover Kladivo na čarodějnice od legendy Törr. Začátek skladby mi moc nesedí, jelikož jsem čekal trochu víc Laharovství, ale následný průběh hezky sedne po bok předešlé trojice skladeb. Zajímavostí je, že text této skladby v bookletu (dá-li se vložený list takto nazvat) není, však fandové Törr by jej měli sypat zpaměti...

Ptáte se, kdo vyhrál? A v jaké soutěži vlastně? Sám se přikláním na stranu Lahar, ale je to rovněž dáno tím, že je mi sympatická mnohem delší čas a že se jim věnuji rovněž více než mnou opomíjeným Čad. Zároveň to však neznamená, že by jejich strana byla slabší. Každá kapela má jasný rukopis a předvedla to nejlepší, co v ní momentálně vězí. Na desce je to znát a tak si ji dokáže užít opravdu každý. Skvělá práce.