Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Magenta Harvest - ...And Then Came The Dust

Magenta Harvest...And Then Came The Dust

Sorgh14.8.2018
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Tahle recenze měla už být, ale někdy prostě i dobré album proteče mezi prsty a podaří se ho zachytit pozdě. To až tak nevadí, nejsme u pultu s lahůdkami, které mají krátkou trvanlivost a nevyplácí se nechat takový gothaj prožít celý týden. Hudební kvalita nestárne.

Proto se vracím do podzimu minulého roku, kdy vyšlo druhé album kapely Magenta Harvest (dále jen a pouze MH) nazvané .... And Then Came The Dust. O MH možná každý neslyšel, přesto to nejsou žádná ořezávátka, což je slyšet hned jakmile pustíce CD. Jsou to muzikanti spojení s kapelami jako jsou nebo byli …And Oceans, Chthonian či Fintroll. Pro některé z nich je MH novým hlavním zájmem, pro jiné dalším z řady projektů, ale na povaze loňské desky není znát nějaká polovičatost. Pohrobci a souputníci slavných a slavnějších se s tím na druhém albu projektu nepářou, hrubou rašplí šlechtí hrany ladných melodií a vytváří nadmíru vyvážený celek.

 

Rychlostí se snaží vyrovnat severní metelici a podržet pochodeň živelné tvorby, pomalejších partů je méně a v nich naplno dopadá kladivo nemalé váhy. Melodie nejsou podbízivé, nejde o zženštilé, celofánově průhledné pózy, ale šikovně sestavené nápady. Hrubý, hluboký growl velí k nekompromisnímu tahu na branku a není ničeho, co by stálo v cestě. I když jde o melodickou nahrávku, tak jí nechybí tvrdost a razantní drajv. MH dosáhli vyváženého poměru, který zaručuje příjemný a vzrušující poslech. Za přívětivou poslechovostí se skrývají řízné, přesné kytary, které dominují v první linii a jsou zodpovědné za to, že album zaseklo háček. Posluchač už se potom docela snadno zdolává, protože objevuje povedenou nahrávku s výraznou tváří.


Z desky se valí často doslova monumentální zvuk, bohaté aranže nemají skulinu, všechno klape jako ve švýcarských hodinkách. Najít pojítka s jiným materiálem není lehké, asi by se našlo odevšad něco. Neutekly mi střípky blacku, ale ten je opravdu jen v odrazech rozbitého zrcadla, které podává stejně falešnou realitu jako obal alba. Kapela se víc orientuje na death metal, se kterým se nebojí projít orchestrálním kolbištěm a patřičně ho obalit pompézní aurou. Album je takovým metalovým crossoverem čerpajícím z klasických zdrojů severu, které se podařilo parádně sešít dohromady.


Milovníkům melodiky napasované do rezavé obruče metalu by mohla tahle banda sednout. MH navazují na tradici finské schopnosti složit melodicky zajímavý a přitom tvrdý matroš.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky