Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mandoria - Inspirations And Dreams I

MandoriaInspirations And Dreams I

Michal Z23.7.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Na naše domácí poměry se jedná o slušný počin. Spousta silných chvil se najde, dokud je nezazdí zpěv, který je v kvalitativní opozici proti nástrojové instrumentaci. Pokud na tomto bude příště zapracováno, nechť Mandoria prorazí!

Moravské háje a louky nám tentokráte porodily partičku Mandoria z Boskovic. Tito odvážlivci, částečně složení z ostřílených hráčů, tvoří vcelku mladé uskupení a bez varování (demo apod.) na nás vrhají svůj plnohodnotný debut „Inspirations And Dreams I“. Odvaha vtrhnout do hájemství smrti, spřažené s atmosféričností a technickým pojetím hry se v našich luzích tak často neslyší. Přesto absence dema nebo nějakého jiného mezičlánku před debutem chybí. Kapela by potřebovala větší odstup a nechat svůj materiál a pero komponistů více dozrát.

 

Mandoria se rozhodla pro svoji tvorbu kovat kov, který před nimi připravovali samotní Death či Cynic, možno také zmínit Sadist. Odvaha se cení, přesto v případě „Inspirations And Dreams I“ se cesta povedla tak z poloviny. CD působí rozplizle, ne nechutně, nebo neposlouchatelně, ale vezměte v úvahu stopáž alba Human od Death - půlhodinka nářezu v nejvyšší kadenci nápadů a originality vrchovatě stačí. Kolekci by prospěla vysoká komprese nápadů, silných motivů a melodií, které se v hudbě nalézají. Pevně doufám, že příště se budeme moci kochat albem vyšší třídy. Největší kritiku však zaslouží zpěv. Už tak je projev kapely hozený do minulosti, ale vše doslova pohřbívá nudný, jednobarevný, neohebný hrubý vokál. Věřím, že Martin, krom kytary, do svého vokálního projevu dává vše, spoustu energie, přesto tudy cesta do vyšších sfér nepovede. Na scéně je spousta vokalistů, kteří jsou průměrní, ale mají alespoň jisté charisma, či jiné nepopsatelné propriety. Projev kapely napovídá mnoho cest, jak tento nešvar vyřešit.

 

Než začnu hledat pozitiva, ještě budu chvíli cintat z poháru hořkosti. Snaha hrát technicky, zasluhuje pozornost, přesto se často nemohu zbavit sluchového ocasu, jako by to ansámblu jaksi nešlo přes panty. Některé party jsou doslova krkolomně nuceně zahrané a působí spíše nepatřičně než technicky.

 

CD se honosí vcelku slušným zvukem, s ohledem k vydání ve vlastní režii, čitelnost a balanc nástrojů je bezchybný. Klávesy vzorně zapojené do celkového výrazu s rozsáhlými plochami nemají prostor na úkor jiných instrumentů, jsou samonosné, vhodné, nikoliv pouze na efekt. Největšími poklonami však musím počastovat kytarové dvojspřežení. Užívám si vynikající práci s náladami a odstíny v songu „Winter Sky“ - můj kůň celého CD. Bohužel musím i zde hořekovat, skladba měla zůstat instrumentální. Kytarová sóla jsou samostatná kapitola, velmi chutná, neotřelá, padnoucí do skladeb, vyznavači této disciplíny budou jistě spokojeni.

 

Celkový dojem z CD je tak rozervaný, častokráte se rozplývám a bužíruji, ale většinou spadnu do jímky u bazénu a koupu se v něčem, co nechci slyšet. Desetkrát komponuj a promysli, měň, než jednou necháš zvěčnit. Závěrečné dva bonusy, autora textů skupiny Mandoria, albu přináší pomyslnou rohožku, o kterou je možno si otřít uši. Recitativ vlastní tvorby, doprovázený akustickou kytarou a ruchy, zapůsobí emotivně na všechny otevřenější hlavy. Dobrá tečka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky