Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vzhledem k tomu, že progresivní rock a Česká republika není v současnosti zrovna silné spojení, každá kvalitní nahrávka z tohoto ranku s domácím podpisem velmi potěší. S jednou takovou se vás pokusím seznámit v následujících řádcích. Řeč je o albu “Living in the Time Past” kapely U.M.P.

Jeho název by asi nemohl být trefnější. Ne snad, že by kapela zůstala zakonzervovaná v čase a působila archaicky, to vůbec ne. Za minulostí se ale ohlíží nezřídkakdy a to především ke zvučným progrockovým pojmům, které zároveň označuje jako své vzory. Ze starších interpretů tak můžete občas zaslechnout odkaz Yes či Genesis, z těch mladších se U.M.P. čas od času shlédnou v Pain of Salvation nebo Spock’s Beard. Výsledkem je album, na němž se vedle několika okatějších citací odehrává solidní progrockové představení, o kterém by se rozhodně mělo vědět více, než se v současnosti ví.

U.M.P. je něco jako rodinný podnik. Při nahrávání debutu “Living in the Time Past” se v sestavě sešli hned tři příslušníci rodu Kašparů. Tomáš nahrál bicí a obsluhoval mixážní pult, Michal si vzal na starosti kytary a klávesy a Tomáš senior si ukousl něco kytarových partů. Posledně jmenovaný sice v kapele už nefiguruje, ale rodinný status to kapele a této nahrávce už neodpáře.

Považuji za významné plus, že U.M.P. kladou důraz spíše na kompozici a plynulý průběh nahrávky až do jejího finále, než na individuální hráčské schopnosti. Některé skladby jsou zajímavé více, jiné méně. Asi tak, jak se to od debutového počinu dá očekávat, ovšem v příznivém poměru. Ze šesti skladeb vyčnívá především dvojice “Desert déjavu” a “Night Terror”, z nichž první jmenovaná je čistě instrumentální a z celé kolekce ji preferuji zdaleka nejvíce. Poměrně jednoduchý kytarový riff s příměsí klávesových melodií orientální příchutě (celé mi to trochu připomíná “Home” od Dream Theater) se přirozeně vyvíjí a dokonce několikrát vrcholí. V “Night Terror” srší kapela nápady a skladba je strhující během celých svých osmi minut. Vydařená je i závěrečná kapitola nahrávky - titulní song o délce devíti minut. Jestli je však na albu něco, co mi úplně nesedí, tato skladba je dobrý příklad. Jedná se o vokál, na který si v určitých fázích nemohu zvyknout. Celkově mi přijde nevýrazný a bez charismatu. Při některých vypjatějších pasážích mám pak pocit, že kdyby zpěvák jen trochu přidal, tak už by to bylo přes závit (např. refrén “Far from Here”), což mi pozitivní dojem z nahrávky trochu narušuje.

Nejzajímavější momenty tak nabízí ne linky vokální, nýbrž klávesové a kytarové. Oba hráči (nebo kolik se jich vlastně na těchto nástrojích vystřídalo) disponují nemalými schopnostmi a dokáží vymyslet melodie a harmonie (popř. sóla), kterými se mohou klidně popasovat s elitou. Jako příklad mohu uvést úžasnou instrumentální část uprostřed třetí “Far from Here”. Vteřiny zde zrychleně tepou a o zajímavé motivy není nouze. Velmi povedený je také závěr celého alba. Je to ten typ ukončení desky, který vás přesvědčí k opakování poslechu. Postupně gradující a příjemně dojímavý s naléhavými sbory (tady proti zpěvu ani popel!). Po dohrání cd tak zůstane na patře převážně pozitivní dojem, který je z dlouhodobého hlediska nakonec plně odpovídající celku.