Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Lunchbox (SP)

Marilyn MansonLunchbox (SP)

Jirka D.21.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Zvládnout tento příděl „Lunchbox stokrát jinak“ (rozuměj pětkrát) dá celkem zabrat a jak už to u singlů chodí, patří spíše do sbírek a archívů, než k předmětům denní spotřeby. Pokud někdo ujíždí právě na remixech, pak možná bude nadšen a pak doporučuji si vždycky po obědě pustit jednu dávku do žil.

Druhý singl v pořadí nese název titulní písně Lunchbox a vyšel 6. února roku 1996. Co se bookletu týče, Manson tu realizoval dávnou touhu umístit na obálku svou nahou fotku. Ehm. Prapůvodně totiž měla jeho svlečená postavička coby malého dítěte zdobit už Portrait Of An American Family, ale s ohledem na možné obvinění z dětské pornografie bylo od tohoto záměru upuštěno a obálka přepracována. Co se nepovedlo na první pokus, zadařilo se na tomto singlu. Naštěstí je ona fotka (nakonec dospělého Mansona) umístěna uvnitř a na titulní stránce zobrazili pouze výřez hlavy. Jestli se fotka podařila (a teď myslím tu vnitřní), ať posoudí jiní, já jsem v tomto směru slabý v počtech.

 

Ač se jedná o singl, hrací doba nahrávky mírně přesahuje půl hodiny a v tracklistu se na vás bude usmívat celkem šest položek. Na první pohled by se mohlo zdát, že nás čeká celkem bohatá hostina, ale po poslechnutí desky vás úsměv určitě přejde. Lunchbox je bezpochyby povedená skladba, ale slyšet ji pětkrát po sobě v různých verzích zvládne jen ten nejotrlejší. Pod krycími názvy typu Next Motherfucker, Brown Bag nebo Metal se skrývá stále ta stejná píseň jen vždycky decentně jinak zremixovaná. Samozřejmě nechybí klasická album-verze a pod označením Lunchbox (Highschool Drop-outs) je schovaná rádiová verze, což v řeči slušných Amíků znamená úpravu v místech, kde se vyskytuje „explicit content“. Naštěstí se úprava neřeší vypípáním nevhodných slov, ale ztišením zpěvu, asi znáte...

 

Jedinou vlaštovkou přinášející jaro v podobě nového materiálu je skladba Down In The Park. Přísně nahlíženo se ani tak o úplně novou skladbu nejedná, tuto píseň nahrál a vydal na albu Tubeway Army Gary Newman v roce 1978. Cover je to povedený a v roce 1995 prý celkem často hraný také na živo, sem tam dokonce se samotným Newmanem – koncertním hostem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Joblik / 4.11.12 21:12

No,65'%.... Kritici... Za mých mladších let nějaké recenze nebývaly a přitom povstaly kapely jako Root,Törr.Assessor,Kryptor,Debustrol,Arakain už tu byl... Bylo by zajímavé číst nějakou kritiku na díla,která jsou dnes kultem.Co bylo dobrý se mezi lidma rozneslo a o to jde. Takže bych si cenil těch 90-ti %. Osobně bych dal tak 80-85 %.A to díky zpěvu.Ano taky tady podle pana recenzisty vidím nejslabší článek.Ale to díky ne v recenzi uvedeným příčinám.Osobně mi zpěv přijde kapánek utopen oproti ostatním nástrojům.Todle mi tam nesedí.Proto je to kapánek nevýrazné.Pustím si Vader,pustím si Morgoth,tam je zpěv další nástroj,nástroj který možná přečnívá i nad ty ostatní. A poslední věc - uřvanost a štěk do thrashe patří,tak to má být.Nic mě nedokáže vytočit víc,než když Toužimský zpívá věci z 90-let (hlavně Amadeus) a cpe tam co nejvíc harmonických linek,juva to mě tak točí !!! Takže štěkat a řvát,kurva vždyť ten život se s náma přece taky nemazlí...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky